Počet článků v archivu: 7
 
Náš vztah k armádě
Slovo armádního generála

Jistě informovaný pohled.

Na internetu je možné najít všechno možné. Mne zaujala slova připisovaná jednomu z těch, kterého si

jako většina bývalých příslušníků Československé lidové armády upřímně vážím a jsem rád, že jsem pod ním sloužil. Jsou to slova Miroslava Vacka:

 

Přestávám rozumět, co se děje v armádě.  Nepatřil jsem nikdy k lidem, kteří by si mysleli, že pořádek v armádě byl pouze tam, kde oni veleli.  Mé další tvrzení snad nevyzní jako neobjektivní, když uvedu, že i v Československé lidové armádě (ČSLA) existovalo dost nedostatků, které bylo nutno řešit podle jejich závažnosti ihned nebo ve stanoveném termínu, ale s přijetím takových opatření, která měla zjevný vliv na zjednání nápravy.  Mnohokrát jsem se mýlil já i mně podřízené orgány a velitelé a nebylo vůbec lehké dospět k touženému výsledku. Nenáviděl jsem ale, když se někdo snažil svést odpovědnost za neuspokojivý stav především na někoho jiného a sám se tím tak stát nevinným. A takových bylo také nemálo i v ČSLA.

 

 Myslel jsem si, že není možné po odchodu z armády zapomenout, nebo nerozumět tomu, co se tam děje, nebo bude dít. Já v posledních letech však prostě už přestávám rozumět tomu, co se vůbec odehrává na ministerstvu obrany i v Armádě České republiky (AČR). Jsou příliš často odhalovány stomilionové krádeže, braní úplatků, zřizování značných černých fondů k potěše generality, nečekaně jsou propouštěni vysoce postavení generálové, aniž by bylo zjevné, zda bylo odhaleno jejich nezákonné obohacování, nebo zda naopak takové počínání pomohli objasnit a někomu překážejí. Je toho tolik, že většině občanů doslova otupí vnímání těchto poměrů v resortu ministerstva obrany natolik, že o ně ani nestojí.  Aby však bylo učiněno pravdě zadost a naplnily se obvyklé fráze „padni komu padni“, nebo „nedopustit zametání pod koberec“, předhodí se veřejnosti pár „menších“ jedinců, kteří spíše jenom trochu přikrádali a k tomu se stejně dopracovali jako k odměně za ty velké kšefty, které jim bylo nařízeno připravit právě těmi „nad nimi“.

 Všechno takové počínání v resortu ministerstva obrany se v těchto měsících a dnech dostává stále do vyšších obrátek. Příčinou jsou zřejmě i rostoucí rozpory ve vládní koalici.

 

 Ministr financí Miroslav Kalousek (dříve KDU-ČSL, nyní TOP09) vytahuje z rukávu dosti přesvědčivé důkazy své nynější politické strany TOP 09 o tom, jak se kradlo za vlády ODS na ministerstvu obrany a v AČR. Má pravdu, i když mlčí o svém podobném snažení ve funkci náměstka ministra obrany v devadesátých letech. Současný ministr obrany Alexandr Vondra (zakladatel OF, později nestr., nyní ODS) se snaží odhalit známé hospodaření z doby vládnutí v této funkci paní Vlasty Parkanové (tehdy KDU-ČSL, nyní už TOP 09). Když mnozí z nás si již pletou, kam každý z nich dříve patřil, a neví ani, čeho a pro koho chtějí dnes něčeho dosáhnout, nelze se divit všem nejasnostem, které jsou sdělovacími prostředky zveřejňovány. Navíc se stalo i zásadou vzpomínaných vládců, že si nepamatují, nebo nesmějí z důvodů utajení o věcech hovořit a za přímo podřízené složky odpovědnost nemohou nést, protože nevěděli,co se chystají provést. Proto musí čekat, až své stanovisko „naprosto demokraticky“ vysloví státní zástupce a všechny možné soudní orgány. Prostě,  stále tak usilovně vzpomínaná demokracie, spíše lžidemokracie, jim dovoluje unikat. A rezignovat na své posty nemíní, takže je blíže pravdě, že se příliš pravdy od nich nikdy nedočkáme.

 

Při té příležitosti si stále častěji vzpomínám na svoji oficiální návštěvu v roce 1990 ve funkci ministra obrany ve Španělsku. Byl jsem přijat i králem Juanem Carlosem I. a naše řeč zašla i na změny v armádě.

 Při té příležitosti král řekl: „Pane ministře, ať budete dělat cokoliv, nedopusťte přílišnou demokratizaci armády. Tím byste ji téměř úplně zlikvidoval!“  Od té doby uplynulo 21 let a já mám stále dojem, že pokud demokratizace neuškodila příliš armádě, vytváří alespoň výhodný manévrovací prostor právě pro ty, kteří stojí v čele ministerstva, i když dlouhodobě nevědí, jak a co by vůbec měli dělat.

 

 16. 3. 2011,   Miroslav VACEK, armádní generál v. v.

Zaznamenal a uveřejňuje Zdeněk Kubáněk, plk v.v.

 

 

Založeno dne: 5.4.2011