Počet článků v archivu: 7
 
Náš vztah k armádě
Jak se ódéesáci pakovali na obraně.

Jde  o  stamiliony

 

V  lednu  2007  nastoupil  na  ministerstvo  obrany tým  ministryně  Parkanové s  dnes  již  „proslulými“  náměstky Martinem  Bartákem  a  Jaroslavem  Kopřivou.  Ihned  v  následujícím měsíci  ministryně  oznámila, že  v  době  před  jejím  nástupem  docházelo na  ministerstvu  ke  značným  manipulacím s  veřejnými  zakázkami a  na  základě tohoto  zjištění  podle  jejích  slov  bylo  třeba  celý  systém zadávání  veřejných  zakázek úplně  změnit. 

  O  systém, který  nově  nastavili na  ministerstvu  paní  Parkanová  společně s  náměstky  Bartákem a  Kopřivou  (kterému jeho  činnost  vynesla přezdívku  Jarda  miliarda), se  média  i  orgány  činné  v  trestním řízení,  jak  všeobecně známo,  zajímají  dodnes.

V  rámci  těchto „nových  pořádků“  začala značnou  část  stavebních zakázek  na  rekonstrukce a  provoz  vojenských objektů  získávat  doposud takřka  neznámá  vyškovská firma  Staeg.  Společnost s  ručením  omezeným Staeg,  založená  roku  1998,  se  ve  veřejných zakázkách  přitom  začala prosazovat    od  podzimu  2005,  kdy  získala několik  zakázek  od  Vojenské  ubytovací a  stavební  správy v  Brně.  Po  několika  zakázkách výhradně  pro  brněnskou správu  z  let  2005-  2006  se  od  druhé  poloviny roku  2006  z  ničeho  nic  doslova  roztrhl pytel  s  nejrůznějšími zakázkami  pro  český  stát.

Doposud  v  tomto  směru  nepříliš úspěšná  firma  najednou realizovala  pro  veřejný sektor  zhruba  osmdesát procent  celého  svého  obratu.  Dominovaly především  různé  organizační složky  české  armády, zejména  VUSS  v  Brně  a  Pardubicích.

Největší  jednorázovou  zakázku ale  firma  získala od  olomoucké  VUSS  hned  v  lednu  2007.  Demolici,  výstavbu a  rekonstrukci  skladů ve  Štěpánově  vysoutěžila za  nabídkovou  cenu   343    188  745  korun.  V  letech  2009-  2010  pak  firma  dostala zakázky  od  Správy vojenského  a  bytového fondu,  kdy  celkový objem  objednaných  služeb činil  566  037  911  korun. Mimo  armádu  bylo  významnou  zakázkou především  navýšení  ohradní zdi    pro  plzeňskou věznici.  Zakázka  od  vězeňské  správy byla  v  objemu 35  577  490  korun. 

Na  řadě  jejich stavebních  zakázek  spolupracovala  firma  PAREA.  Byla  například  subdodavatelem  při  plynofikaci  areálu vyškovských  kasáren,  zakázce za  více  než  257  milionů. Společnost  PAREA    byla založena  v  roce  2001  se  sídlem  ve  Vyškově,  a  jedním  z  jejích  dvou  jednatelů  byl  již  od  počátku  jistý  Michael  Hrbata.

Říkali  mu  „Hrobata“

Ten  zažil  v  životě  ledacos. Jak  ParlamentníListy.cz  jako  první  informovaly, již  v  roce  1989  byl  jako  student vojenské  vysoké  školy  stíhán  policií kvůli  dopravní  nehodě. V  roce  1994,  jako  čerstvý absolvent,  byl  hned  dvakrát  vyšetřován policií  pro  trestný čin  loupeže.  Díky  tomu  dokonce skončil  ve  vyšetřovací vazbě.  "Hrbata  měl  přepadnout  benzínovou pumpu,  ale  tvrdošíjně odmítal  se  přiznat, ačkoliv  byl  opakovaně usvědčován  důkazy,  dokonce přes  provedené  konfrontace a  rekognici.  Proto  skončil  ve  vazbě.  Mezitím, co  seděl,  se  mu  dokonce i  narodilo  dítě," sdělil  ParlamentnímListům.cz  zdroj  obeznámený  s  vyšetřováním.

Později  se  však  Michael  Hrbata stal  významným  členem ODS  ve  Vyškově. Velmi  se  mu  dařilo  zejména v  roce  2006,  kdy  se  na  podzim dostal  do  městského zastupitelstva  a  ještě  předtím  byl  z  pátého místa  jihomoravské  kandidátky zvolen  poslancem.  Ve  sněmovně  se  stal  expertem hlavně  na  problematiku obrany,  která  odpovídala jeho  vzdělání  na  vojenské  vysoké škole.  Po  volbách byl  (ač  poslanecký nováček)  zvolen  místopředsedou  výboru pro  obranu,  a  v  roce  2008  byl  navíc  zvolen do  výboru  pro  bezpečnost.

V  roce  2010  se  pokoušel poslanecký  mandát  obhájit, ale  ze  sedmého místa  kandidátky  již  neprošel.  Litovat ovšem  nemusel,  neboť  vzápětí  dostal nabídku  dělat  náměstka novému  ministru  obrany, kterého  nominovala  jeho  mateřská  ODS.

Jako  náměstek  Alexandra Vondry  Hrbata  zaujal zejména  svým  zájmem o  památníky  padlých českých  vojáků.  Pamětní místa  po  celém  světě  údajně objížděl  s  takovou zarputilostí,  že  mu  úředníci  na  ministerstvu  začali přezdívat  „Hrobata“.  Kromě  vášně  pro  ostatky  hrdinů však  náměstek  Hrbata zaujal  především  propojením své  politické  činnosti s  obchodními  aktivitami. 

V  roce  2013  jej  nový  ministr  Vlastimil Picek  z  funkce personálního  šéfa  ministerstva sice  odvolal,  ale  prakticky  vzápětí byl  Hrbata  „umístěn“ na  Univerzitu  obrany. Perličkou  vyhazovu  je  slib  ministra, že  do  měsíce předloží  jeho  odůvodnění. Ve  skutečnosti  se  však  o  příčinách  sesazení ministerského  šéfpersonalisty  veřejnost nedozvěděla  dodnes.  Pan  Hrbata  zatím  působí  na  „českém  West  pointu“,  a  to  jako  zástupce  rektora pro  investiční  rozvoj. V  této  pozici rozhoduje  o  veškeré investiční  činnosti  univerzity, k  čemuž    každoročně  k  dispozici  přibližně 400  milionů.

 

Hrbata  byl  s  firmou  PAREA  spojen  skutečně neoddělitelně.  Od  jejího vzniku  byl  jednatelem, tuto  řídící  funkci ve  společnosti  vykonával i  v  době,  kdy  byl  poslancem  a  vzdal  se      ke  konci  července  2010,  tedy  v  době,  kdy  se  měl  stát  ministerským náměstkem,  což  je  funkce,  jejíž  souběh  je  s  působením ve  vedení  společnosti zakázán.  I  nadále však,  a  to    do  listopadu  2012,  vystupoval  v  uvedené  firmě  jako  společník. Poté  svůj  podíl  prodal  druhému společníkovi,  což  v  žádném  případě nevylučuje,  že  může  být  s  firmou  i  nadále  v  součinnosti.

Rozhodovací  pravomoci  jednatele společnosti  měl  každopádně v  době,  kdy  firma  spolupracovala  na  velkých  zakázkách pro  armádu.  V  téže  době  z  pozice místopředsedy  sněmovního  výboru pro  obranu  měl  možnost  tyto  zakázky  zásadně ovlivňovat.   

Je  velmi  paradoxní, že  to  byl  právě  Hrbatův nadřízený,  ministr  obrany Vondra,  kdo  v  prosinci  2010  zveřejnil  některé informace  o  hospodaření bývalého  vedení  ministerstva. O  jeho  odhaleních, známých  jako  „Vondrův audit“,  tehdy  široce informovala  média.  Sám  ministr  tehdy  několikrát  uvedl, že  na  ministerstvu se  za  jeho  předchůdců  ztrácely peníze  ve  velkém. Jen  zakázky  na  recepční  a  úklidové  služby za  rok  2009  měly  podle  tvrzení  ministra Vondry  být  předraženy o  100  milionů. Ke  všem  těmto  zakázkám  se  přitom  dostala právě  vyškovská  firma  Staeg,      sama  jako  soutěžitel, nebo  jako  subdodavatel.

Ve  většině  z  těchto  zakázek měl  vítěz  nabízet nikoliv  nejnižší,  ale  naopak  nejvyšší cenu.  Nejnižší  cena  v  soutěži přitom  několikrát  byla  oproti  vítězné nabídce  dokonce  poloviční. Důvodem,  proč  nabídky firmy  Staeg  vyhrávaly, byly  astronomické  sankce za  nedodržení  smluvních podmínek,  které  v  očích  hodnotitelů převážily  nízkou  cenu.  Ve  skutečnosti však  žádná  z  těchto  obrovských pokut  nebyla  nikdy  uložena.     

V  případě  zakázky rekonstrukce  vyškovských  kasáren, kde  firma  PAREA  poslance  Hrbaty působila  jako  subdodavatel, byla  cena  původně stanovena  v  rozsahu 120  -  150  milionů.  Konečná cena  podle  věstníku veřejných  zakázek  činila více  než  257  a  půl  milionu,  čili  přibližně  dvojnásobek.

Sedm  let  tahání  špínou

Aby  skupina  kolem  firem  Staeg  a  PAREA  neměla  problémy se  získáváním  veřejných zakázek,  bylo  třeba  odstranit  firmy, které  tyto  zakázky dělaly  pro  ministerstvo dříve  a  měly  nesporné  zkušenosti a  reference,  kterým doposud  troškařící  Staeg  nemohl  konkurovat. Právě  zde  lze  hledat  kořeny dramatických  vystoupení  ministryně Parkanové  ohledně  zkorumpovaných  zakázek, která  rovněž  posloužila jako  záminka  k  dramatickým  změnám v  systému  zadávání armádních  zakázek.

Představitelé  doposud  úspěšných společností  byli  společně s  řadou  dalších osob  obviněni  z  manipulace  s  veřejným  řízením v  řadě  zakázek, například  na  plynofikaci kasáren  v  Jindřichově Hradci.  Spektakulární  a  široce  medializovaná odhalení  však  nakonec byla  zpochybněna  a  původně  plánovaný exemplární  proces  se  v  nejrůznějších peripetiích  táhne  již  sedm  let.  Celou  dobu  ničí  životy nejen  obviněným,  ale  i  všem  zaměstnancům  a  rodinným  příslušníkům.

Firmy,  které  měly  bohaté  zkušenosti s  obdobnými  zakázkami nejen  pro  armádu, ale  také  pro  další  státní organizace  a  soukromé společnosti  již  od  počátku  devadesátých let,  byly  diskreditovány  tak  důkladně,  že  za  to  dnes  hrozí  nejen  jejím  představitelům,  ale  i  dalším řadovým  zaměstnancům  mnohaleté tresty.

V  průběhu  vyšetřování a  před  soudem celý  tento  případ provázela  řada  pozoruhodných okolností,      jde  o  nasazení  vojenských policistů  (dokonce  i  na  obviněné nepůsobící  v  armádě, což  je  v  jednoznačném  rozporu se  zákonem),  přes  prohlídky  s  těžkou  policejní technikou,  nejen  v  prostorách  sídel  firem,  ale  i  soukromých bydlištích,    po  tajemnou  delegaci případu  vyšetřovatelům  a  posléze  soudcům v  Českých  Budějovicích, nad  kterým  se  pozastavují  i  lidé  z  prostředí  justice. Některé  excesy  typu  využití  vojenského zpravodajství  nebo  drsné  prohlídky  ve  firmách  nepřímo přiznala  i  ministryně Parkanová,  když  v  únoru  2007  před  novináři celou  kauzu  dramaticky vyhlašovala.

Po  sedmi  letech se  proces  u  Krajského  soudu  v  Českých Budějovicích  blíží  ke  konečnému  rozhodnutí. Stále  přitom  probíhá za  velmi,  velmi  prapodivných  okolností. Obžaloba  například  zarputile trvá  na  znaleckých posudcích  policie  od  soudních  znalců s  pochybnou  kvalifikací, prakticky  všechny  připomínky obhájců  obžalovaných  soud  odmítá,  což  šokuje  i  lidi,  kteří  znají  běžnou praxi  českých  soudů. Výpovědi  svědků,  pokud  se  nehodí státnímu  zástupci,  nejsou přijímány.

Není  bez  zajímavosti, že  kauza,  která  byla  v  počátcích  značně mediálně  prezentována,  nyní  spěje  k  rozsudkům  prakticky bez  zájmu  médií. Dramatická  obvinění  a  velkolepé  tiskové konference  vystřídaly  pochybné výstupy  obžaloby,  kostrbatě probíhající  proces  a  ohromené  překvapení všech,  kteří  mají  s  procesem co  do  činění.

Tým  ministryně Parkanové  se  mezitím sám  stal  předmětem zájmu  vyšetřovacích  orgánů.

Parlamentní  listy, 6.1.  2014

Založeno dne: 15/02/2014 22:32:38