Počet článků v archivu: 7
 
Náš vztah k armádě
Stropnický předal polovinu naší armády pod německé velení

To nemá  obdoby.  Stropnický předal  polovinu  naší  armády  pod  německé  velení. Vojenský  analytik  vstává ze  židle.

 

20.  2.  2017  21:07

ROZBOUŘENÝ  SVĚT  MARTINA  KOLLERA Analytik  Martin  Koller se  ve  svém  komentáři  pro  ParlamentníListy.cz  zaměřil na  dohodu  o  přidružení  české  čtvrté  brigády rychlého  nasazení  k  velení  německé obrněné  divize,  kterou podepsal  ministr  obrany Martin  Stropnický  (ANO). „Něco  takového  nemá  v  české  historii  obdoby, snad  jen  s  dočasnou  výjimkou takzvaného  vládního  vojska v  době  protektorátu a  svatováclavské  roty  SS  v  roce  1945,“ zlobí  se  Koller. 

Tak  nám  ministr  obrany podepsal  smlouvu  o  předání  poloviny naší  armády  Bundeswehru. Pokud  si  toho  někteří  nevšimli, vrcholný  reprezentant  ANO  a  ministr obrany  podepsal  v  Německu  s  tamní  ministryní obrany  smlouvu,  kterou je  česká  4.  brigáda  rychlého nasazení  podřízena  německé divizi.  Něco  takového nemá  v  české  historii  obdoby, snad  jen  s  dočasnou  výjimkou takzvaného  vládního  vojska v  době  protektorátu a  svatováclavské  roty  SS  v  roce  1945.

Celá  záležitost   několik  rovin, především  právně-politickou  a  bezpečnostní  a  mezinárodně-politickou.  K  podpisu  opravdu přelomové  smlouvy  v  celé  historii českého  národa  jsme  se  toho  v  médiích moc  nedozvěděli.  Prvním krokem  k  „vlasteneckému“  činu  ministra  obrany bylo  pravděpodobně  hlasování ve  sněmovně,  které    změnit českou  ústavu.  Převážná většina  poslanců,  s  výjimkou  KSČM  a  některých dalších  vlastenců,  v  klidu  odhlasovala možnost  zatažení  naší  armády  do  nějaké  cizí  války,  včetně jaderné,  na  základě rozhodnutí  několika  ministrů. Do  budoucna  by  měla  mít  možnost  posílat vojáky  do  zahraničí vláda,  nikoli  sněmovna zastupující  svými  poslanci občany,  případně  i  Senát,  který  by  měl  na  rozhodnutí Sněmovny  dohlížet.

Jen  pro  informaci,  naše  armáda  se  skládá  z  pozemních  sil  a  letectva, kterému  podléhá  protiletecká obrana  reprezentovaná  jedním plukem  ve  Strakonicích. Základ  pozemních  sil  tvoří  dvě  brigády,  a  to  4.  a  7.  Čtvrtá  brigáda rychlého  nasazení  s  velitelstvím  v  Žatci  se  skládá  ze  41.  mechanizovaného  praporu v  Žatci  a  42.  mechanizovaného  praporu v  Táboře,  43.  výsadkového  praporu v  Chrudimi,  44.  lehkého  motorizovaného  praporu v  Hradci  Králové a  budovaného  45.  mechanizovaného  praporu v  Rakovníku.  Mimochodem   není  to  dlouho, co  se  v  Rakovníku  zrušil armádní  záchranářský  prapor z  důvodu  úspor, řada  zkušených  odborníků přišla  o  práci  a  odešla od  armády.  Hlavní výzbroj  4.  brigády tvoří  kolové  obrněné transportéry  Pandur  II  označované  jako  kolová  bojová vozidla  pěchoty,  minomety a  protitankové  řízené střely.  Nemá  vlastní tanky,  děla  ani  protiletecké  systémy. Sedmá  brigáda    podobnou  organizaci, ale  podléhá    navíc  tankový prapor  v  Přáslavicích. Mimo  těchto  dvou  brigád  jsou  součástí  pozemních sil  ještě  dělostřelecký a  ženijní  pluk,  chemické,  zdravotnické a  jiné  logistické složky,  jejichž  jednotky by  se  v  případě  války  přidělovaly  k  brigádám.  Pod  německé  velení se  dostala  jedna  ze  dvou  brigád,  které  tvoří  hlavní komponent  armády,  tedy  polovina  našich pozemních  sil  a  nikomu  z  českých  politiků to  nevadí.  Nebo  někomu  ano?

Stropnický  není  poslanec  ani  senátor  a  ministrem  se  stal  na  základě  rozhodnutí šéfa  hnutí  ANO,  fakticky  politické strany,  Andreje  Babiše. Stropnický  je  známý  svými  vysoce nadstandardními  vztahy  ke  KDU-ČSL,  TOP  09  a  STAN,  kam  by  logicky patřil  spíš,  než  do  ANO.  Tyto  strany mají  nejblíže  k  EU  a  především  Německu, přičemž  STAN  prosazuje ve  volebním  programu urychlené  výraznější  začlenění naší  republiky  do  unie  a  přijetí  eura.  Možná  i  proto  nakoupila naše  státní  banka  více  než  za  900  miliard  této  měny.  Stropnického čin  jde  krásně dohromady  s  nedávnou další  vlnou  odprošování předsedou  KDU-ČSL  v  Mnichově  za  zločiny  spáchané českými  podlidmi  za  druhé  světové války  a  po    na  německých  nadlidech a  také  se  sudetoněmeckým  rodáckým Lansmanschaftem  a  metály lidoveckého  ministra  kultury.

Vzhledem  k  pozici,  kterou   ministr  financí a  místopředseda  vlády  ve  své,  možno  říci  soukromé,  straně ANO,  lze  sotva  předpokládat,  že  by  o  činu  svého  ministra  nevěděl. Rozhodně  by  se  k  němu  měl  jasně  vyjádřit  a  nemlčet  jako  obvykle,  když  se  jedná  o  činy  jeho  politiků zaměřené  proti  národu. On  hodný  strejda EET  nic,  to  vše  ten  jeho  ošklivý ministr,  europoslanec,  či  eurokomisařka.  Musíme se  proto  zeptat, zda  Stropnický  ke  svému  činu  dostal  mandát ze  strany  vlády? Je  možné,  že  by  vláda  rozhodla  o  předání  poloviny naší  armády  pod  německé  velení? Slib  člena  vlády  začíná  slovy: „Slibuji  věrnost  České  republice...“  A  člen  vlády    polovinu naší  armády  Němcům jako  důkaz  svojí  věrnosti  České  republice!  Pokud  k  tomu  měl  mandát, jak  který  ministr hlasoval?  Důležitá  otázka před  volbami!  K  tomu  se  nikdo,  počínaje premiérem  nevyjádřil.  Pokud  mandát  nedostal, porušil  ministr  obrany s  velkou  pravděpodobností  ústavu, což  je  základní zákon  naší  republiky v  článcích  9,  49,  63  a  69.

Další  vojáci působí  v  rámci  polsko-slovensko-českého  praporu EU,  další  v  Pobaltí,  další  jsou  v  Afghánistánu  a  další  v  Mali,  kde  jich  bude  třeba  stále  víc,  letci  si  opakovaně létají  nad  Pobaltím, nebo  Islandem,  takže  kdo  bude  bránit  naši  republiku  a  čí  armádu a  k  čemu  vlastně  platíme? A  to  dostal ministr  obrany  od  ministra  financí několik  miliard  navíc, pravděpodobně  jako  zálohu na  zásluhy  o  obranu  vlasti. Pokud  naše  armáda slouží  někomu  jinému,   si  ji  také  platí.

Čeští  soldáti  poprvé pod  německými  oficíry

Osobně  jsem  toho  názoru, že  o  předání poloviny  naší  armády Německu  by  mělo  rozhodovat  celonárodní referendum.  Není  rovněž znám  názor  prezidenta republiky,  který  je  titulárním  vrchním velitelem  ozbrojených  sil,  především  armády a  měl  by  do  takové smlouvy  co  mluvit. Vzhledem  k  tomu,  že  se  jedná  o  mezinárodní  smlouvu zásadního  významu,  mělo  by  se  k    vyjádřit  ministerstvo zahraničních  věcí,  ne-li  ji  přímo  schválit,  a  to  bez  ohledu  na  určitou  právní volnost  z  hlediska ministerstva  obrany.  Tato  smlouva  navazuje na  podobnou  podivnou dohodu,  kterou  podepsal s  Německem  ministr vnitra  Chovanec  a  umožnil  tak  působení  německé policie  na  našem  území.  K  tomu  jsme  se  vlastně také  mnoho  nedozvěděli ze  strany  ministra vnitra,  ani  vlády, v  níž  působí. Možná  je  to  utajované  opatření v  boji  proti  ruské  propagandě, která  prý    zmást  státy  EU  zmatené vlastními  politiky  a  germánští  „vachmajstři“ budou  lovit  nebezpečné české  propagandisty  jako  v  dobách protektorátu.

Z  historického hlediska  nemá  čin  ministra  obrany obdoby  a  lze  ho  označit nejen  za  narušení suverenity  našeho  státu  ale  rovněž urážku  české,  případně československé  historie.  Pomineme-li germanizovanou  rakouskou  armádu, která  okupovala  naše  země  od  roku  1620  do  roku  1918,  dostali se  naši  vojáci pod  německé  velení jen  v  době  protektorátu.  Tehdejší vládní  vojsko  však  bylo  oficiálně podřízeno  prezidentu  Háchovi a  nakonec  z  něj  většina vojáků  dezertovala  v  Itálii  k  tamním  partyzánům, nebo  přes  Švýcarsko k  ČS  obrněné brigádě.  Jedinou  ozbrojenou formací  dobrovolně  podřízenou německému  velení  se  měla  stát  kolaborantská  divize SS  Böhmen  und  Mähren.  Jenže  se  nacistům podařilo  sestavit  pouze  jednu  rotu,  která  dostala název  Svatováclavská  a  ta  se  rozpadla  ještě  před  nasazením proti  Rudé  armádě v  dubnu  1945.

Česká  knížata a  králové,  mistr  Jan  Hus,  Jan  Žižka, Jan  Roháč,  naši  legionáři  ve  Francii  a  Rusku  (V  Itálii  a  v  Srbsku bojovali  proti  germanizovaným  Rakušákům), odbojáři  doma  i  v  zahraničí za  druhé  světové války,  ti  všichni bojovali  proti  Němcům. Naši  vojáci,  policisté, celníci  a  příslušníci SOS  bojovali  proti  zrádným  teroristickým německým  sudeťákům,  kteří  byli  československými  občany, a  přesto  se  zasloužili  o  zničení  této  republiky  a  jako  čerství Němci  o  následný nacistický  teror  a  holocaust.  V  současnosti  v  německých  robotárnách doslova  vykořisťují  naše  občany  jako  otroky,  aby  udrželi  vysokou životní  úroveň  německého panstva  a  jeho  multikulturních  hostů. Podřízení  poloviny  naší  armády  státu, který    k  naší  zemi  tradičně  povýšený   nepřátelský  vztah  a  jehož  občané  nesou  historickou  vinu  na  zhruba 360  000  obětech z  řad  občanů předválečné  československé  republiky, je  opravdu  historický, doslova  revoluční  „vlastenecký“ čin.

Předání  poloviny naší  armády  Německu je  třeba  vidět  i  v  současných  politických souvislostech.  Jedná  se  o  tři  skupiny  problémů, a  to  mocenské napětí  mezi  USA  a  EU  reprezentovanou  Německem, válku  proti  Rusku  a  totalitarizaci  uvnitř EU  zaměřenou  na  vytvoření  eurostátu ovládaného  Německem  podle  globalistických  zásad. Zde  je  třeba  zdůraznit,  že  v  případě smlouvy  mezi  Stropnickým a  von  Leyden se  nejedná  o  akci  v  rámci  NATO,  ale  dvoustrannou smlouvu  mezi  Německem a  naší  republikou!

Z  hlediska mocenské  pozice  v  Evropě  roste  napětí  mezi  Německem  a  USA.  Americký prezident  se  rozhodl ukončit  přehnané  sponzorování bezpečnosti  Evropy  s  tím,  že  jej  voliči zvolili  americkým,  nikoli evropským  prezidentem.  Evropa sice  vojenskou  pomoc  nepotřebuje,  protože Evropskou  unii  sice  ohrožuje  pouze  islámská  invaze vyvolaná  německým  vedením, případně  vnitřní  rozklad a  ekonomická  krize, ale  stále  se  snaží  hledat nepřítele  v  Rusku. Posiluje  válečnickou  rétoriku a  propagandu  v  médiích.  Nakonec potáhnou  německá  EU  a  NATO  na  Rusko  pro  Krym,  jehož  obyvatelé nechtějí  být  Ukrajinci a  z  důvodu zmatení  ohrožením  ruskou propagandou  na  internetu! Reprezentanti  Německa,  EU  a  evropské části  NATO  a  jejich  mediální propagandisté  připomínají  amerického admirála  Forrestala,  který  v  roce  1949  vyskočil z  okna  s  šílenými  výkřiky:“ Rusové  přicházejí“.  Nepřišli dodnes,  nikdy  neměli ani  plány  na  vylodění  v  USA  a  v  roce  1949  neměli ani  jaderné  zbraně.

Německo  spolu  s  Polskem a  pobaltskými  státečky tvoří  nejbojechtivější  část  NATO.  Všechny tyto  státy  mohutně zbrojí.  Samotné  Německo na  válku  s  Ruskem  samozřejmě nestačí,  proto  se  snaží  posílit svoji  armádu  různými spojenci,  kteří  potáhnou jako  kanónenfutr  v  první  řadě.  Stejnou  divizi, kterou  mají  posilovat naši  vojáci,    doplňují  Nizozemci a  Rumuni.  Poláci a  Ukrajinci  potáhnou nadšeně  sami  v  rámci  německého revanše.  Jen  bych  připomenul  Stalingrad, kde  byly  jako  první  vybity italské  a  rumunské divize.  Zde  se  rovněž  nelze  zbavit  obavy, že  do  války  by  mohli  být  zapojeni islámští  migranti,  čemuž  odpovídá  i  jejich  složení. Německo  historicky  použilo muslimy  v  první  i  druhé  světové  válce  v  boji  proti  křesťanům.

Je  stále  evidentněji  vidět  německou  snahu  o  převzetí vedoucí  úlohy  bezpečnostního  garanta v  Evropě  z  rukou  USA.  Dokladem  je  i  zmatená bezpečnostní  konference  v  Mnichově.  Německo doslova  přebírá  agresivní globalistický  prapor.  Omezení americké  účasti  je  pro    skvělý  argument. Je  to  velmi  nebezpečná  tendence směřující  k  německé vojenské  hegemonii  v  Evropě.  Ve  dvou  případech vedly  takové  snahy  ke  světovým válkám.  Vítězná  válka  Německa  s  Ruskem  by  odstranila  většinu problémů  rozpadající  se  EU.  Americká generalita  se  toho  děsí,  ale  USA  mohou  na  válce  mezi  EU  a  Ruskem jen  vydělat.  Pokud  zůstanou  mimo,  slíznou  ještě  sladší  smetanu, než  po  roce  1945.  Vítěz  i  poražený budou  vyčerpaní  s  naléhavou  potřebou hospodářské  pomoci,  třetí  vzadu  by  nakonec  mohl  sebrat  celé  vítězství.  Naopak, pokud  Rusku  pomůže Čína,  bude  katastrofa Německa  a  jeho  kolonií  ve  válce  proti  Rusku  bezmezná. Jenže  Němci  si  ve  své  nadutosti    dvakrát  mysleli, že  válku  stihnou vyhrát.  Nestihli  a  nepoučili  se.  Německo  ovládající politiku  EU  nás  a  naše  slovanské  sousedy aktuálně  ohrožuje  svými  bojechtivými  ambicemi víc,  než  kdokoli jiný.

Vše  zapadá do  souvislosti  s  pravděpodobným  nástupem Martina  Schultze  jako  německého  kancléře. Právě  on  prosazuje projekt  nové  Evropy bez  hranic,  národů, národních  armád  atd.  Armáda  by  byla  takzvaně evropská,  samozřejmě  pod  německým  velením. Podle  nepotvrzených  informací   tuto  ideu  prezentovat  zanedlouho nový  německý  prezident. V  jejím  rámci  se  také  počítá  s  jednotnou  migrační politikou,  tedy  islamizací Evropy  řízenou  z  Německa.  Výsledkem by  byla  totalitní a  globalistická  Evropa tvořená  koloniemi  od  pobřeží  Portugalska po  Ural,  včetně severní  Afriky,  ovládanými Německem,  o  níž  snili  nacisté. Taková  Nová  EU  fýrera  Schultze dává  našim  dětem  i  vnukům, pokud  přežijí  třetí  světovou  válku  vyvolanou  Německem, perspektivu  levných  pracovních sil  v  německých robotárnách.  Kromě  změny  výkladu  historie, rozbití  národů  a  ekonomické  kolonizace je  třeba  odzbrojit občany  a  odzbrojit státy  a  zbavit je  ochrany  národními armádami.  Jednou  z  dílčích  možných cest  je  předání národních  armád  Německu.

Zdroj:  Parlamentní Listy

 

Založeno dne: 28/02/2017 10:48:22