Počet článků v archivu: 8
 
Náš vztah k armádě
Čeští generálové a vrcholní politici nevykonali ohledně schválení strážní mise správný rozhodovací proces




13.8.2018 
Agentura  EXANPRO


Souhrnné  hodnocení 
(11079)
 




Tragická 
událost  se  třemi  mrtvými  českými 
vojáky,  jež  se  odehrála  5.  srpna  2018  v  Afghánistánu 
poblíž  základny  Bagrám, 
není  žádnou  shodou 
okolností,  ale  trvale 
předpokládanou  a  opakovanou 
situací.  Strážní  úkol,  který  jsou  čeští  vojáci 
povinni  plnit  taktéž 
neefektivním  pěším  hlídkováním 
(či  „patrolováním“    cizí  a  v  AČR  upřednostňovaný  výraz) 
mimo  základnu  a  ještě  k  tomu  bez  dostatečného  podpůrného 
zajištění,  neprošel  z  vojenského  hlediska 
náležitým  posouzením  a  vyhodnocením  přijatelného 
rizika*  (acceptable  risk). 
Při  schvalování  úkolu  převážila  snaha  vyhovět  Američanům, 
kteří  jsou  hlavními 
obyvateli  a  správci 
základny.




Čeští  generálové 
a  vrcholní  politici 
nevykonali  ohledně  schválení 
strážní  mise  správný 
rozhodovací  proces.  Z  několika  stran  se  ozývala 
námitka  o  zbytečně 
velkém  riziku  ve  formě  nebezpečného 
vystavování  se  útočníkům 
s  poukázáním  na  to,  že  čeští  vojáci 
budou  umírat,  a  to  dokonce 
bez  nějakého  přínosu. 
Avšak  to  pro  vojenské  a  politické  funkcionáře 
nebylo  zřejmě  to  rozhodující.



Po  první 
tragické  události,  kdy  ve  stejné 
misi  zahynulo  v  červenci  2014  pět  českých 
vojáků,  měli  čeští  činitelé  možnost 
plněný  úkol  revidovat. 
To  se  ale  nestalo  a  mise  pokračovala 
ve  stejném  stylu  dál.  Doplňme, 
že  část  mise  strážní  jednotky, 
která  je  nevhodným 
způsobem  (bez  zapojení 
všech  zajišťovacích  prvků) 
plněna  mimo  základnu, 
není  pro  osazenstvo 
základny  takovým  přínosem, 
aby  stála  tolik  lidských  životů. 
Kromě  toho  nebylo 
nikdy  upřímně  řečeno, 
co  a  v  čí  prospěch 
čeští  vojáci  v  Afghánistánu  vlastně 
hájí.  Tímto  se  dostáváme  k  chybným  tvrzením 
politiků  a  nekompetentním  vyjádřením 
generálů.




Častým  a 
nesprávným  tvrzením  politiků 
včetně  prezidenta  Miloše 
Zemana  a  jeho  mluvčího  je  to,  že  čeští  vojáci 
v  Afghánistánu  bojují 
proti  mezinárodnímu  terorismu*, 
čímž  podle  nich  brání  teroristům* 
v  jejich  pohybu 
do  Evropy  a  následnému  vykonávání 
teroristických  útoků*právě  v  Evropě.  To  je  však  hrubý  laický 
omyl!
  Zaprvé  mezinárodní 
terorismus  nezná  hranice, 
a  to  za 
jakékoli  situace.  A 
zadruhé  vojenské  uskupení 
jako  konvenční  síla  nemůže  zastavit 
protivníka,  jenž  je 
„neoznačený“,  pohybuje  se 
rozptýleně  a  používá 
asymetrické  způsoby  vedení 
boje*  (nebojuje  konvenčním 
„frontovým“  způs  obem).
 

V  Afghánistánu  můžeme 
v  případě  Tálibánu 
hovořit  o  místním 
terorismu  (viz  domácí 
terorismus*),  ale  rozhodně 
ne  o  terorismu 
mezinárodním.  Tálibán  neměl  nikdy  v  úmyslu  páchat 
útoky  v  Evropě. 
Jeho  cílem  bylo  a  stále  je  ovládat 
a  spravovat  Afghánistán 
(i  když  byl  a  je  pod  vlivem 
a  „sponzoringem“  Pákistánu 
  vysvětlení  viz  produkt  11014 
Příčiny  neúspěchu 
vojenské  mise  v  Afghánistánu
“).  Sebevražední 
útočníci  jsou  připravováni 
proti  západním  „okupantům“, 
kteří  se  usadili 
v  jejich  islámské 
zemi,  a  dále  proti  státním 
prvkům,  jež  j  sou  pod  v  livem  Západu.  Naopak 
tím,  že  do  Afghánistánu  přišli 
zahraniční  vojáci,  by  mohl  zesílit 
důvod  k  zacílení 
na  domoviny  těchto 
vojáků  jako  odplaty 
za  „okupaci“.  Jenže  Tálibán  k  tomu  za  těch  celých 
17  let  dosud  nepřistoupil.  Pokud  se  ale  k  tomu  rozhodne,  tak  mu  v  tom  nezabrání 
ani  milion  zahraničních 
vojáků  poslaných  do  Afghánistánu.



Mylná  vyjadřování 
generálů  Balouna  a  Vernera  dokládají 
jejich  nekompetentnost  rozhodovat 
o  osudech  českých 
vojáků.
  Velmi  tristní 
je  tvrzení,  že  vojáci  ČR  plní  v  Afghánistánu  nebojovou 
operaci.  To  je  zvláštní,  že  na  nebojové 
operaci  používají  vojáci 
zbraně  nabité  ostrým 
střelivem,  bojovou  techniku 
a  určité  taktické 
zásady  své  činnosti, 
přičemž  jsou  připraveni 
vést  možný  boj.  Vztah  mezi  bojovými  a  nebojovými  operacemi  je  jiný,  než  si  čeští  generálové  myslí. 
Jenže  oni  si  nemají  nic  myslet,  ale  musí  tuto  problematiku  velmi  dobře  znát  a  umět  ji  také  správně  pojmenovat.



Než  si 
stručně  objasníme  rozdíl 
mezi  tzv.  bojovými 
a  nebojovými  operacemi*, 
podívejme  se  nejprve 
na  vyjádření  našich 
vedoucích  generálů.  První  zástupce  náčelníka 
Generálního  štábu  generálporučík  Jiří  Baloun  řekl  dne  5.  srpna  v  pořadu  ČT  „Události“  k  rozebíranému  tragickému 
incidentu  toto:



„Já  chci  jenom  připomenout  znovu, 
že  mise  je  nebojová,  čili  je  spíš  výcviková,  školící, 
je  poradenská.“




Ještě  více  se  do  toho  zamotal  zástupce 
náčelníka  Generálního  štábu  generálmajor  Jiří  Verner  v  pořadu  ČT  „Události,  komentáře“ 
(6.  srpna),  kde  nejprve  uvedl, 
že  naše  mise  jsou  nebojové. 
Záhy  nato  ale  vznesl  moderátor 
Jakub  Železný  tuto  logickou  a  správnou  námitku:



„Sám  jste  řekl,  že  mandát 
naší  mise  v  Afghánistánu  je  nadepsán  slovem 
nebojová.  Na  druhou 
stranu  není  to  ale  ani  klasická  mírová 
mise,  tak  si  člověk  říká      to  teď  řeknu  úplně  na  plná  ústa    co  tam  ti  naši  vojáci  vlastně 
dělají?“




Generálmajor  Verner  odpověděl 
takto:



„Samozřejmě  je  to  zavádějící.  Mnohdy 
se  spleteme  i  my,  že  řekneme  místo  nebojová  mírová. 
To  je  obrovský 
rozdíl.  Naši  vojáci 
jsou  vyzbrojeni  jednak 
pasivními  prostředky  vlastní 
ochrany,  tak  jsou  vyzbrojeni  i  dostatečně  jak  dlouhými,  tak  krátkými  zbraněmi. 
Mají  vesty,  přilby. 
To  znamená,  to  není  úplně  mírová  mise,  že  by  se  někde  pohybovali,  tak  jako  třeba  modré  přilby 
nebo  jiné  mírové 
mise.“


Pokud  generál  řekne, 
že  pojmenování  vojenské 
mise  je  zavádějící 
a  že  se  mnohdy  pletou 
i  oni  sami,  tak  potom  dotyčný  generál 
není  profesionál,  jenž  danou  problematiku 
musí  dobře  ovládat. 
Pokud  se  generál 
pokouší  činit  rozdíl 
mezi  slovy  nebojový 
a  mírový,  přičemž 
tvrdí,  že  se  jedná  o  nebojovou  misi  s  doplněním, 
že  to  ale  na  druhou 
stranu  zase  není  úplně  mírová 
mise,  tak  je  něco  špatně 
hned  u  samotného 
generála,  natož  pak  u  vojáků 
v  terénu. 



Správné  pojmenování  situace 
je  takové,  že  vojáci  nevedou 
v  Afghánistánu  válečné 
operace*,  nýbrž  operace 
jiné  než  válka* 
(MOOTW    Military 
Operations  Other  than  War),  do  čehož  spadá  například  prostředí 
konfliktu  nízké  intenzity*. 
A  v  operacích 
jiných  než  válka  jsou  podle  situace  a  uloženého  úkolu  plněny  úkoly  jak  bojové, 
tak  nebojové.  Nebojové 
operace  jsou  dokonce 
prováděny  i  ve  válečném  prostředí 
(např.  pomoc  uprchlíkům). 
Je  ale  přirozené, 
že  ve  válečném 
prostředí  bude  zpravidla 
vždy  více  operací 
bojových.  Kromě  bojových 
a  nebojových  operací 
existují  tzv.  překrývající 
se  operace*  (overlapping 
operations).  Tato  problematika 
je  vče  tně  ilu  s  trace  a  tabulky  podrobně 
vysvětlena  v  produktu 
42005 
Bojové  operace 
versus  nebojové  operace
“.



V  zásadě 
by  si  všichni 
vojáci  včetně  generálů 
měli  zapamatovat  toto:




  • Vojenská  operace  nemůže 
    být  nikdy  pojmenována 
    zavádějícím  způsobem.

  • Pokud  je  při  operaci  předpokládána 
    možnost  střetnutí  se  s  protivníkem, 
    jedná  se  vždy  o  operaci 
    bojovou,  a  to  i  kdyby  k  boji  nakonec  nedošlo 
    (to  je  podobné 
    s  termínem  „bojová 
    jednotka“,  která  je  bojovou  i  tehdy,  když  nebojuje).

  • Nelze  srovnávat  druh  operace  a  prostředí  operace 
    (např.  nebojové  operace 
    a  mírové  prostředí). 
    Jedná  se  o  dvě  odlišné 
    kategorie,  přičemž  jak  bojové,  tak  nebojové  operace 
    existují  ve  všech  prostředích.
     I 
    v  mírovém  prostředí 
    se  plní  bojové 
    úkoly.  Jedním  z  nich  je  strážní  služba, 
    v  níž  jsou  vojáci  vyzbrojeni 
    tak,  aby  mohli  bránit  objekt 
    svěřený  ke  střežení.

  • Z  výše  uvedeného 
    lze  jednoduše  vyvodit, 
    že  pokud  je  strážní  služba 
    vykonávaná  v  míru  bojovým  úkolem, 
    tak  přece  musí  být  nutně  bojovým  úkolem 
    či  bojovou  operací 
    také  v  jiných 
    prostředích  (v  prostředí 
    jiném  než  válka  čili  v  prostředí  např.  krize  nebo  konfliktu,  a  pak  také  ve  válečném  prostředí). 
    Jak  by  tedy  česká  strážní 
    jednotka  v  Afghánistánu 
    mohla  vykonávat  střežení 
    základny  nebojovým  způsobem? 

  • Není  profesionální  ani  jazykově  vhodné 
    hovořit  o  mírových 
    operacích,  ale  o  operacích  na  podporu  míru,  které
     patří 
    do  překrývajících  se  operací  (blíže 
    o  překrývajících  se  operacích  a  rozdílu  mezi  „peace“  a  „peaceful“viz  dokument 
    42005  a  42012).



    Podobných  chyb  se  dopouštěla  také  bývalá  ministryně 
    obrany  Karla  Šlechtová 
      zřejmě  proto, 
    že    to  neuměl  nikdo  z  generálů 
    objasnit  (viz  produkt 
    42012  Ministryně  obrany 
    ČR  hovoří  nekompetentně 
    o  zahraničních  misích, 
    čímž  vyvozuje  i  špatné  závěry
    “).



    V  neposlední  řadě,  ale  jako  poslední  položku 
    v  tomto  produktu 
    zmiňujeme  diletantskou  poznámku  generálmajora 
    Balouna  o  tom,  že  existují 
    indicie*,  že  útočník 
    mohl  mít  komplice 
    a  že  se  prošetřuje,  zda  mohl  být  tento  útok  připraven.  Zde  bez  nějakého 
    prošetřování  můžeme  s  jistotou  a  ze  zkušeností 
    sdělit,  že  sebevražedný 
    útočník  v  Afghánistánu, 
    zvláště  jedná-li  se  o  mladíka 
    jako  v  tomto  případě,    vždycky  komplice, 
    a  ne  jednoho. 
    Někdo  ho  musel  vybavit  výbušninou 
    (IED*),  někdo  ho  musel  instruovat, 
    jak  jednat,  někdo  musel  jeho  a  výbušninu 
    dopravit  do  prostoru 
    útoku,  někdo  musel  pozorovat  pohyb  jednotky  a  navést  ho  na  cíl  atd.  Stejné 
    je  to  i  s  přípravou 
    útoku.  Ú  tok  je  v    dy  do  určité 
    míry  připraven  s  tím,  že  se  vyčkává 
    na  vhodnou  příležitost, 
    kterou  zahraniční  vojáci 
    svou  nepřehlédnutelnou  a  opakující  se  činností  vždy  dopředu  povstalcům 
    signalizují.



    Je  trvale 
    známou  a  smutnou 
    věcí,  že  pokaždé 
      tragický  incident 
    odhalí  celou  řadu  nedostatků.  Závažnější 
    však  je,  že  odpovědní  funkcionáři 
    nechtějí  tyto  nedostatky 
    přiznat  a  tváří  se,  že  se  nic  nedalo  udělat 
    lépe  a  bezpečněji. 
    Jenže  pokud  mají  generálové  základní 
    mezery  ve  znalostech 
    a  zamotávají  se  do  bojových 
    a  nebojových  operací,  tak  by  z  logického  důvodu 
    neměli  zastávat  tak  vysoké  a  odpovědné  funkce, 
    protože  potom  nemohou 
    svým  podřízeným  ani  dost  dobře  velet  a  řídit  je.




    Pokud  politici  a  vojenští  velitelé 
    tvrdí,  že  čeští  vojáci  vedou  v  Afghánistánu 
    boj  proti  terorismu,  ale  zároveň  v  rozporu  s  tím  prohlašují, 
    že  vykonávají  nebojovou  operaci 
    (viz  např.  genmjr. 
    Verner  v  pořadu 
    „Události,  komentáře“),  tak  tím  odhalují, 
    že  vlastně  ani  neví,  jaké  operace  plánují, 
    připravují,  schvalují  a  řídí.



    Česká  vláda  a  generalita  by  měly  přehodnotit 
    celkovou  odbornou  způsobilost 
    a  připravenost  vojáků 
    i  vedoucích  funkcionářů 
    plnit  správně  definované 
    úkoly.  Vypadá  totiž  podivně,  když  nyní  všichni 
    politici  a  generálové 
    a  po  nich  i  novináři 
    v  souvislosti  s  tragickým  incidentem 
    používají  frázi,  že  naši  vojáci 
    padli,  případně  sousloví 
    „padlí  vojáci“,  a  přitom  na  druhou  stranu 
    tvrdí,  že  ti  padlí  vojáci 
    byli  na  nebojové 
    operaci.  Když  hovoříme 
    o  padlém  vojákovi, 
    tak  to  přirozeně 
    znamená,  že  padl  v  boji.  Ale  jak  mohli  čeští  vojáci  padnout 
    v  boji,  když  vykonávali  nebojovou 
    operaci,  tedy  činnost, 
    kde  se  neočekávala 
    možnost  střetu  s  protivníkem  a  z  toho  plynoucí  bojová 
    akt  ivita?  T  a  k  jako  tak  se  nabízí 
    i  jiná  otázka, 
    a  to  bez  jakéhokoli  přetvařování: 
    Je  vůbec  možné  tento  incident 
    nazývat  bojem? 



    Afghánistán,  to  není  pouze  Tálibán, 
    zahraniční  vojáci  a  místní  vláda. 
    To  je  soupeření 
    i  jiných  aktérů, 
    a  to  nejenom 
    těch  z  jihoasijského 
    regionu.  Je  to  soupeření  pro  jiné  než  oficiálně  prezentované 
    cíle.  Také  tyto  faktory  musí  být  zahrnuty 
    do  politického  rozhodovaní 
    Definice  termínů  jsou  objasněny  v  produktu  ZPRAVODAJSKÝ  VÝKLADOVÝ 
    SLOVNÍK    sjednocená 
    verze
    “.

    Zpravodajský  produkt  11079

    Souhrnné  hodnocení

    ©  2018 
    Agentura  EXANPRO

















Založeno dne: 23/08/2018 10:26:04