Počet článků v archivu: 8
 
Náš vztah k armádě
Bývalí příslušníci ozbrojených sil či pracovníci ministerstva přecházejí frontu

V  Česku  roste  počet  bývalých  pracovníků ministerstva  obrany  či  armádních  důstojníků, kteří  po  odchodu z  činné  služby přecházejí  "na  druhou stranu".  A  po  dlouhých  letech a  kariérním  růstu  v  uniformě dávají  najevo  kritické názory,  které  by  leckdo  u  vojáků  neočekával.

Praha -  Důvody,  které  bývalé  vojáky nebo  pracovníky  ministerstva obrany  vedou  k  obratu,  jsou  různé.  U  některých  případů zmapovaných  on-line  deníkem Aktuálně.cz  hrají  roli  politické  ambice či  zahořklost  po  křivdách  z  doby  služby státu.

Bývalí  příslušníci ozbrojených  sil  či  pracovníci  ministerstva každopádně  spoluformují  podobu veřejné  debaty  o  bezpečnostních  otázkách.

K  prvním, kteří  se  takto  stali  známými, patří  bývalý  vojenský lékař  a  veterán z  Afghánistánu  či  Kosova  podplukovník Marek  Obrtel.  V  roce  2014  označil  NATO  za  zločineckou organizaci  se  zrůdnými zájmy  a  vrátil vojenské  medaile.  Dříve  v  tomtéž roce  Rusko  zabralo ukrajinský  Krym  a  aliance  v  atmosféře  rostoucího napětí  začala  řešit, jak  posílit  svou  východní  hranici.

Jak  chladly vztahy  mezi  Západem a  Ruskem,  přibývala ve  veřejné  debatě další  jména.  Vznikla radikální  iniciativa  "Českoslovenští  vojáci v  záloze  proti  válce  plánované velením  NATO",  kde  vedle  Obrtela působil  například  Martin Holkup,  který  svého  času  tvrdil, že  "pokud  ho  vláda  donutí válčit  pod  vlajkou NATO,  bude  se  nejprve  "střílet ve  Strakově  akademii a  v  parlamentu".  Za  výrok  čelil  soudům,  od  nichž  nakonec odešel  bez  trestu.

Že  se  radikální  smýšlení může  projevit  i  během  práce  pro  stát,  ukázal  případ zaměstnance  ministerstva  obrany, který  v  neveřejné facebookové  skupině  tvrdil, že  vojska  Varšavské smlouvy  v  roce  1968  "přijela zabránit  puči  a  převzetí  moci  nechutnými  krysami",  že  Česko  čelí  puči  proti  zvoleným  politikům, že  bude  třeba  postavit  se  na  odpor  a  že  se  blíží  válka,  kterou nebude  možné  zastavit bez  koncentračních  táborů.

Generál  mezi  kritiky

S  uprchlickou a  migrační  krizí, spojenou  se  vzestupem samozvaného  Islámského  státu  a  teroristickými  útoky  v  Evropě, se  obyvatelé  Česka  začali  cítit  čím  dál  ohroženějšími  -  také  kvůli  pozornosti,  kterou krizi  věnovala  média  a  politici.

"Začalo  to    s  migrační  vlnou," popsal  před  časem  pro  Aktuálně.cz změny  ve  svém  smýšlení  někdejší generál  a  nyní  krajský  zastupitel za  SPO  a  kandidát  do  senátu  za  SPD  generálmajor Hynek  Blaško.  "Během   aktivní  služby mi  vadila  řada  věcí  ohledně toho,  jak  byla  armáda  vedena. Ale  politické  názory jsem  si  nechal do  důchodu,  armáda   být  přísně apolitická,"  doplnil.

Blaško  tvrdí, že  "když  nás  začala  ohrožovat migrační  vlna,  ukázala se  naplno  neschopnost úředníků  s  tím  něco  dělat". Zaděláno  na  odklon a  nedůvěru  v  politiky  ale  v  jeho  případě  bylo    dříve, když  ministr  obrany Jaroslav  Tvrdík  začal  klást  důraz  na  chemické vojsko  či  pasivní sledovací  systémy  na  úkor  pozemních sil.  S  nelibostí Blaško  vzpomíná  na  koncepční  chyby, kvůli  kterým  jako  generál  -  jak  říká  -  postavil, vedl  i  zrušil mechanizovanou  divizi.  "To nedávalo  smysl,"  kroutí hlavou  bývalý  velitel Společných  sil. 

Kritika  armády zapojené  do  aliančních operací  pramení  u  řady  důstojníků z  toho,  jak  se  na  otázky  bezpečnosti a  armády  nahlíželo za  komunismu,  kdy  do  vojska vstoupili.  To  se  týká  známého plukovníka  tankové  divize Zdeňka  Zbytka  i  velitele  jedné  z  nástupnických skupin  "Československých  vojáků v  záloze"  Ivana  Kratochvíla,  kterému dopřává  sluchu  například česká  mutace  ruského státního  webu  Sputnik.Přesun  z  velkých  médií  do  "alternativní"  scény  čekal  Martina Kollera,  který  dříve  vystupoval  například v  České  televizi jako  vojenský  analytik. Ukázalo  se  ale,  že  byl  aktivním  donašečem komunistické  Vojenské  kontrarozvědky.  Aktivně jej  ale  využívají Parlamentní  listy,  kde  dostává  nekorigovaný prostor  pro  svá  vyjádření,  často  kopírující  či  rozvíjející  postoje Kremlu  a  ostře  kritické  vůči  Západu  -  i  za  cenu  manipulací.

Kollerova  stoupající vyhraněnost  vedla  před  třemi  lety  poradce  náčelníka generálního  štábu  Ludvíka Cimburka,  aby  ho  ve  veřejném dopise  vyzval,    si  ověřuje informace  a  nelže.

Pistole  a  obvinění  ze  znásilnění

Vysledovat  ale  jde  i  případy  důstojníků, jejichž  služba  v  armádě  skončila za  ne  zrovna průhledných  okolností.  Známý  je  případ dlouholetého  pracovníka  ministerstva obrany  Jaroslava  Štefce, kterému  policisté  při  kontrole  v  autě  našli  pistoli,  k  níž  neměl  papíry.  Muž,  o  němž  se  tehdy  mluvilo  jako  o  možném šéfovi  nového  armádního úřadu  pro  vyzbrojování -  tedy  důležité instituce  rozhodující  o  miliardách  korun  -,  z  resortu  nakonec odešel.  Jeho  otisky se  na  zbrani nenašly  a  jak  se  do  auta  dostala, se  nevyšetřilo.

Štefec  nějakou dobu  vedl  hnutí  Bezpečnost,  odpovědnost, solidarita  (BOS),  dnes    v  jeho  čele  není.  Na  Facebooku  ale  vystupuje  velmi  kriticky.  Po  explozi  v  továrně  v  Salisbury  začátkem srpna  například  s  ironickou  narážkou na  britská  obvinění v  kauze  otráveného exrozvědčíka  Skripala  napsal: "Rozkaz  k  útoku  na  muniční fabriku,  podepsaný  osobně Putinem,  se  pravděpodobně najde  pomačkaný  a  pouze  lehce  ohořelý  po  okrajích  v  sutinách  o  něco  později."

Jiný  případ představuje  bývalý  letec  Karel  Daňhel, který  by  motivace ke  kritice  kvůli  svému  životnímu příběhu  mohl  mít  víc  než  dost.  Muž,  který  se  podílel  na  výběru  transportních letounů  pro  armádu, byl  podle  svých  slov  tlačen k  podpoře  nákupu strojů  CASA.  To  odmítal,  argumentoval jejich  parametry.  Kariéra elitního  pilota  skončila náhlou  ztrátou  bezpečnostní prověrky  a  obviněním ze  zneužití  nezletilé dívky,  které  se  ale  neprokázalo a  z  nějž  byl  v  plném  rozsahu zproštěn.  Dostal  se  nicméně  do  dluhů  spojených s  právními  službami a  rozvodem,  které  dodnes  splácí Daňhel,  který  také  kandidoval  do  Senátu  za  hnutí  Úsvit, vedené  válečným  veteránem a  jeho  přítelem Miroslavem  Lidinským,  ale  odolal  nutkání stát  se  kritikem. "Všímám  si  zejména vojáků,  kteří  zastávali vysoké  funkce  v  armádě,  odešli nebo  museli  odejít a  začali  bojovat přes  různá  média  či  politické strany  s  armádou, potažmo  ministerstvem  obrany. Podle    spíše  bojují  nějaký svůj  vnitřní  boj  spojený  s  určitou  křivdou, kterou  si  prošli," domnívá  se.

Řešením  podle  něj  je  přijetí  reality. "Pokud  se  to  nepodaří,  mohou  se  lidé  stávat  víc  a  víc  kritickými,  někdy    za  hranou  soudnosti, což  je  v  některých  případech opravdu  škoda,"  myslí  si  Daňhel. Svůj  případ  osobně vnímá  tak,  že  mu  neublížila armáda,  ale  několik lidí,  kteří  jsou  dnes  odsouzení.

Samotného  ho  prý  nikdy  nelákala  kritika za  každou  cenu  ani  "diskuse s  facebookovými  provokatéry".  "Zejména mise  v  Afghánistánu změnila  můj  pohled na  svět.  Mám  pocit,  že  si  někteří lidé  neváží  toho,  co  tady  vlastně  máme," říká  smířeně.

Agentura  využívaná "alternativou"

Množina  exdůstojníků, kteří  z  vojska odešli  a  zaujímají kritické  postoje,  nevystupuje jednotně  a  představuje spíše  fenomén.  Jednotliví lidé  se  liší  v  intenzitě a  fundovanosti  kritiky. Mezi  ty  důkladnější projekty  patří  například "agentura  Exanpro"  bývalého plukovníka  Vojenského  zpravodajství Jiřího  Wagnera.

Exanpro    vlastní  webové stránky,  na  nichž  nabízí  řadu  analyticky  působících textů.  "Snažíme  se  psát  poctivě,"  řekl  Wagner  serveru HlídacíPes.  Výstupy  nicméně jsou  z  velké  části  ostře  kritické  vůči  Západu  a  využívají  je  "alternativní"  weby  jako  Parlamentní listy,  Severočeská  pravda či  Svobodný  vysílač. Wagner  ovšem  odmítá, že  by  byl  proruský.  Zároveň připouští,  že  je  proti  členství Česka  v  EU  a  NATO.

Podle  Wagnera, který  je  jedinou mediálně  viditelnou  tváří  projektu,  není  Exanpro  jeho  obživou  a  stojí  za  ním  zhruba 30  zpravodajců  včetně zahraničních.  Jejich  jména  ale  nejsou známá.

Skupina,  kterou opticky  zvětšuje  internet, říká  Stropnický

Ministr  obrany Lubomír  Metnar  se  fenoménem  příliš nezabývá.  "Neradostné  to  zcela  jistě  je,  každý  z  těch  lidí    ale  právo  na  názor," soudí.  Připouští  ale,  že  výroky jednotlivých  lidí  nestudoval natolik,  aby  je  komentoval.

Jeden  z  jeho  předchůdců Martin  Stropnický  upozorňuje, že  hlasitě  kritické exdůstojníky  je  třeba  vnímat  střízlivě. "Beru  to  jako  relativně  malou  názorovou  skupinu frustrovaných,  kterou  opticky zvětšuje  právě  internet,"  reagoval na  dotaz,  co  říká  na  hlasité  kritiky z  řad  bývalých vojáků.

Stropnický  ale  zároveň  upozornil, že  vnímá  i  "neutuchající  úsilí  těch,  kteří  systematicky  pracují na  zpochybnění  prozápadní orientace  Česka".  "Zdůrazňuji,  že  to  není  spekulace,  nýbrž  zcela  zjevný fakt,"  dodal  exministr.

Někteří  hlasití kritici  mohou  představovat riziko.  Tajné  služby států  nepřátelských  k  Česku  si  je  mohou  vytipovat,  zkoušet nakontaktovat  a  případně zavázat.  Pocity  křivdy či  nedoceněnosti  jsou  v  tomto  případě  využitelné a  bývalí  důstojníci mají  interní  informace a  znalosti  o  chodu  ministerstva a  armády.

Češi  v  tom  nejsou sami

O  něco  jinak  vypadá situace  na  Slovensku. Bývalé  vojáky,  zklamané či  rovnou  frustrované, tam  sdružuje  takzvaná Asociace  slovenských  vojáků, kteří  jsou  podle  odborníka  na  extremismus  Radovana Bránika  největší  místní hrozbou.  "Nemalá  část  slovenských  veteránů se  přiklání  k  ruským  zájmům a  projevuje  obrovský odpor  vůči  NATO," řekl  Bránik  serveru TVnoviny.sk.

Asociace  podle  něj  umně  směšuje  oprávněnou kritiku  nedostatků  a  přehmatů  politiků s  útoky  na  podstatu  státního zřízení.  "Šéf  asociace Jozef  Žarnovičan  v  zásadě  oznámil veřejnosti,  že  pokud  nebude  po  jeho,  uskuteční se  vojenský  puč," připomíná  Bránik  slova  muže,  podle  kterého  je  demokracie  mrtvou ideologií.

Obavy  na  Slovensku  také  budí  velké  množství  munice, které  zmizelo  loni  ze  skladů a  dosud  se  nenašla.  Teoreticky mohla  skončit  i  u  radikálů, zmíněná  asociace    totiž  kontakty s  vojáky  v  aktivní  službě.

Skupina  Slovenští branci,  která  budila obavy  dříve,  se  naopak    zčásti  umírnila.

autor: Jan  Wirnitzer |  27.  8.  2018 

Založeno dne: 11/09/2018 16:41:48