Počet článků v archivu: 7
 
Náš vztah k bezpečnosti
Dodávala Česká republika munici Islámskému státu?

Výbuch ve  vrbětickém  muničáku: Na  stopě  obřího podvodu?  Dvouleté  zpoždění vyšetřovatelů.    něco  vláda  a  prezident?  Podezření temnější  než  sama  smrt:  Dodávala Česká  republika  munici Islámskému  státu?

 

Lubomír  Vylíčil    http://www.novarepublika.cz/2017/07/vybuch-ve-vrbetickem-municaku-nastope.  ProtiProud 

Lubomír  Vylíčil  přichází na  základě  řady  indicií  i  vlastní  znalosti vojenské  techniky  s  velmi  zneklidňující otázkou,  zda  nebyl  výbuch  muničního skladu  ve  Vrběticích jen  kamufláží  pro  státem  a  spojenci  koordinovaný kšeft  se  zbraněmi.   

Zanedlouho  to  budou  tři  roky,  co  s  velikým  rachotem vylétly  do  vzduchu dva  muniční  sklady ve  Vrběticích.  Pamatujete si?  Spektakulární  událost, která  po  měsíce plnila  média  a  čeřila  hladinu veřejné  diskuse  v  naší  zemi  prošla  stejným vývojem,  jako  všechny aféry  před  ní.  Postupně  upadla v  zapomnění.  Přebily ji  novější  průšvihy. Téma  vyšumělo.  Dalo  se  proto  předpokládat,  že  její  letošní výročí  projde  tiše,  zcela  bez  povšimnutí. 

Jenže...  Na  území  vzdálené  Sýrie  a  Iráku  byl  v  posledních  týdnech prakticky  rozdrcen  takzvaný Islámský  stát.  Jeho  bojovníci  při  svém  útěku  o  život  zanechali  v  ruinách  dobytých měst  tolik  materiálu a  nejrůznějších  dokumentů, že  se  to  prostě  nemohlo podařit  uhlídat.  Řada  zajímavých  (a  leckomu  nemilých) informací  tak  začala prosakovat  do  medií.   

 

Na  Aeronetu  (ale  i  jinde  na  síti)  se  objevily zajímavé  fotografie  českých zbraní  a  munice z  oblastí,  vyčištěných od  ISIL  a  k  nim  i  spekulace o  možné  souvislosti těchto  nálezů  s  našimi  Vrběticemi. Doslova  se  tu  píše:  "RPG střely,  rakety,  granáty a  miny,  které  měly  explodovat ve  Vrběticích,  se  najednou  objevují v  Sýrii.  Česko  by  se  tak  stalo  jedním  z  největších  dodavatelů munice  pro  Islámský stát." 

Že  by? 

Co  se  stalo  ve  Vrběticích? 

Podívejme  se  proto  do  Vrbětic na  podzim  2014  a  připomeňme si,  co  se  tam  vlastně stalo.  16.  října  2014  vybuchl sklad  č.  16  a  o  tři  dny  později,  3.  prosince  2014,  explodoval  i  sklad  číslo  12.  Mimochodem, po  prvním  výbuchu zkontrolovaný  a  prověřený. Oba  sklady  si  pronajímala  stejná firma  -  Imex  Group,  která  se  zabývá obchodem  se  zbraněmi.   

 

  V  tom  prvním  skladě bylo  údajně  umístěno 57  leteckých  pum,  každá  obsahující 70  kilogramů  trhaviny, což  odpovídá  sovětským trhavým  bombám  FAB-100, téměř  sedm  tisíc  kusů  dělostřelecké munice  a  na  čtyři  miliony nábojů.  Tedy  spousta věcí,  které  se  na  každém bojišti  můžou  hodit. K  tomu  tisíce samopalů.  A  pak,  jako  z  udělání,  těsně  před  výbuchem tu  firma  umístila "další  munici"  z  jiného  skladu, jehož  pronájem  končil.   

 

Ve  druhém,  ve  skladě  číslo  12,  leželo podle  záznamů  4774  kusů  munice, plněné  7,5  kg  trhaviny,  688  dělostřeleckých  granátů, každý  plněný  16,2  kg  trhaviny a  dalších  600  kusů  munice s  obsahem  5,9  kg  trhaviny. Celkem  50,4  tun  trhaviny.  Dohromady tedy  docela  slušný arzenál.   

 

A  zmíněné  ruční  zbraně,  k  nim  náležející střelivo,  spolu  s  minami  maďarského původu  a  s  naší  armádou vyřazenými  protitankovými  střelami zastarávajícího  typu,  docela dobře  odpovídají  tomu,  co  se  objevuje  na  snímcích  z  oblastí,  vyklizených ISIL.  Jenže  ve  Vrběticích  to  mělo  vyletět, spolu  s  těmi  ostatními  vojenskými krámy,  do  luftu. Nebo  ne?   

 

Po  výbuchu  a  následném  požáru   to  nikdo  nezjistí.  Vše  bylo  rozmetáno po  okolí,  z  větší  části  zbyly  jen  pokroucené  střepiny rozhozené  na  kilometry od  epicentra.  Tam    inventuru nikdo  neudělá.  Ano,  samozřejmě,  bylo  by  možné  z  těch  úlomků  zjistit, že  tam  vůbec  žádná  munice konkrétního,  seznamem  uváděného typu  nebyla,  že  úplně  chybí. Protože  se  nikde  nenacházejí  odpovídající zbytky.  Ale  dopočítat se,  jestli  se  tu  opravdu do  poslední  chvíle nacházelo  řekněme  3000  protitankových  střel, nebo  jen  třeba  750,  je  nemožné.  Stejně jako  složit  puzzle z  tisíců  ohořelých a  pokroucených  kusů  kovu,  aby  se  dalo  ověřit,  zda  tu  leželo 5000  samopalů,  nebo  jen  1500... A  o  to  asi  šlo. 

    

Bombenfest  und  idiotensicher 

Proč  ale  spřádat konspirační  teorie,  takový výbuch  muničáku,  to  přece  může  být  hnedle, pomyslí  si  laik.  Tolik  nebezpečných věcí  pohromadě!  Stačí  jen  škrtnout sirkou,  nebo  do  toho  trochu neopatrně  šťouchnout  a    to  lítá...  Kupodivu, nic  nemůže  být  vzdálenějšího  pravdě. Vojenská  munice  je    z  principu  konstruována na  hrubší  zacházení. Musí  být,  jak  říkali  Němci  "bombenfest  und  idiotensicher!"  U  nábojů  do  ručních  zbraní se  běžně  testuje pád  "bedýnky"  na  betonovou  podložku. Musí  to  ustát.   

 

U  munice  větších ráží  se  bezpečnost řeší    přímo  v  její  konstrukci.  Přesněji řečeno  v  konstrukci zapalovače.  Tak,  aby    do  okamžiku  výstřelu zůstávala  extrémně  bezpečná a  odolná  a  okamžitě  po  něm  velice citlivě  zareagovala  na  střet  s  překážkou.  Toho  se  dosahuje důmyslným  využitím  dvou  fyzikálních  sil:  odstředivé  síly  a  zrychlení. Teprve  razantní  přetížení při  výstřelu,  nebo  extrémní  odstředivá síla  při  roztočení v  drážkách  hlavně, případně  kombinace  obojího, uvolní  speciální  mechanické zábrany  a  připraví granát,  minu  či  střelu  k  aktivaci  nárazem. Je  to  technicky velice  zajímavá  oblast, ilustrující  fantazii  a  důmysl  konstruktérů různých  států,  ale  nad  rámec  zájmu  běžného čtenáře.  Postačí  tedy  vědomí,  že  ani  "praštit do  toho  kladivem"  výbuch nezpůsobí.   

 

Podobně  je  tomu  s  ohněm. Velice  silným  zahřátím zapalovače  může  třaskavina v  rozbušce  samozřejmě explodovat  a  iniciovat výbuch  granátu  či  miny,  ale  chvíli  to  trvá  a  chce  to  poměrně  veliký "fajr".  Rozhodně  větší, než  by  stačil k  aktivaci  požárních hlásičů.  O  nějakých zapálených  zmuchlaných  novinách ani  neuvažujte.   

 

Zkrátka,  taková  řízená exploze  skladu  munice si  žádá  opravdového odborníka.  V  tom  prvním  skladu dva  pracovníci  firmy  Imex  Group  zahynuli.  Nespekulujme, jak  to  s  nimi  bylo.  Postačí  to,  že  za  tři  dny  "vylítl"  druhý  sklad.  Zkontrolovaný.  Kdo  tam  mohl  mít  přístup? Kromě  policie  snad  jen  nějaký odborný  pracovník  firmy. Aby  to  prověřil, že... 

 

 Dva  roky  zpoždění   

Leccos  také  mohou  naznačit  dvě  další  indicie. Jednak  nepochopitelná  laxnost státu,  pokud  jde  o  vyšetření celé  záležitosti.  Dokud  to  tam  bouchalo,  bylo  jasné,  že  se  vyšetřovatelé na  místo  činu  nijak  nehrnou. Ale  ani  poté,  co  poslední výbuchy  dozněly,  se  mnoho  nezměnilo. Hlídalo  se,  opatrně se  sbírala  rozhozená munice  a  k  epicentru  výbuchů se  stále  nikdo  nechystal.   

 

  skoro  po  dvou  letech, po  dvou  zimách se  sněhem,  následným táním,  po  mnoha  deštích  odplavujících předměty  doličné  i  případné  stopy  do  nenávratna se  vyšetřovatelé  konečně dostavili  na  místo  činu.  A  přitom  armáda   k  dispozici odminovací  prostředky,  které  by  cestu  nebezpečným  terénem proklestily  v  rekordním čase...  Budí  to  zkrátka  dojem, jako  by  stát  a  jeho  orgány  od  začátku  věděly, co  se  stalo  a  nechtěly to  příliš  rozmazávat. Jakoby  se  čekalo,   událost  upadne v  zapomnění.   

 

Nasvědčuje  tomu  i  druhá  indície.   krátce  po  explozích  začala policie  celou  událost šetřit  jako  "úmyslný trestný  čin".  I  prezident  Zeman  se  o  věci  vyjádřil slovy:  „Šlo  zřejmě o  úmyslný  trestný čin,  protože  dva  výbuchy  za  sebou  pravděpodobně nebyly  náhodné,“  A  to  v  době,  kdy  se  na  místě  činu  ještě  zdaleka nebádalo.   

 

Celá  ta  věc  na  dálku  zavání  nějakou nelegální  operací,  realizovanou (přinejmenším)  s  vědomím naší  vlády.  A  proto,  že  transport  čehokoli do  ostře  sledované oblasti  bojů  by  nebyl  možný  bez  součinnosti s  některou  z  angažovaných  stran. Tedy  s  vědomím (nebo  dokonce  na  příkaz)  našich spojenců.  Konkrétně  USA.   

 

Temné  podezření 

 

Další  možností,  jak  by  se  materiál,  uváděný na  fotkách,  mohl  k  Islámskému státu  dostat,  je  jistá  operace z  roku  2014.  Naše  armáda tehdy  vyčlenila,  na  žádost  USA,  munici  za  41  milionů korun  "na  pomoc  Kurdům,  bojujícím s  Islámským  státem." Šlo  o  10  milionů  nábojů do  útočných  pušek, 8  milionů  nábojů do  kulometů,  5000  střel  do  pancéřovek  a  5000  ručních granátů.  Materiál  byl  v  Pardubicích naložen  do  osmi  velkokapacitních  letounů C-17  Globemaster  americké armády  a  nezištně přepraven  do  oblasti bojů.   

 

Něco  z  toho  Kurdové  určitě dostali.  Slavnostní  předávačku točily  televizní  štáby. Ale  jestli  dostali opravdu  všechno,  co  od  nás  odešlo,  to    jen  přepravce.  Ten  přepravce,  o  jehož  vztahu k  Islámskému  státu  si    pár  roků  štěbetají  vrabci na  střeše.  Dalších 200  tun  munice pak  převzala  tatáž  "spediční  firma" od  naší  armády o  dva  roky  později,  v  lednu  2016.  Taky  pro  Kurdy.  A  pak  šlo  ještě  něco  do  Jordánska. Tedy  hned  vedle...   

 

Ovšem  na  fotografiích zachycená  protitanková  zbraň  je  staršího typu,  než  náboje do  RPG  7,  které  byly  expedovány  "Kurdům".  Spíše  to  vypadá, že  jde  o  něco  z  dříve  vyřazených armádních  zásob.  O  něco,  co  mohla  levně  nakoupit  firma, zabývající  se  obchodem s  podobnými  věcmi. Aby  to  pak  draze  prodala někam,  kde  se  válčí  a  kde  se  na  nějakou tu  "pětku"  nekouká. Což  by  mohlo  naznačit,  že  ta  teorie o  Vrběticích  není    tak  šílená,  jak  se  na  první  pohled může  jevit.      

 

A  to  je  velice  vážný  problém.  O  samotnou  zbrojařskou firmu  tu  samozřejmě nejde.  Ta  dělá  svůj  tvrdý  a  nebezpečný byznys  za  účelem zisku.  Jde  o  mnohem,  mnohem víc.  Uvědomme  si,  že  bez  souhlasu,  anebo  alespoň  blahovůle státu,  by  takovéto kšefty,  pokud  je  teorie  o  Vrběticích  správná, nebyly  možné.  Bez  souhlasu  našeho státu,  který  se  oficiálně  proti  ISIL  tvrdě  vymezuje.   

 

A  to  je  pravě  jádro  a  podstata téhle  causy.  Nakolik jeho  představitelům  můžeme věřit... 

 

-  -  -   

 

 

Založeno dne: 07/10/2017 23:22:27