Počet článků v archivu: 4
 
Náš vztah k bezpečnosti
65 let od osvobození ČSR Rudou armádou
9. květen 1945. Toto datum je spojeno s historickým vítězstvím nad nacistickým režimem, s osvobozením Evropy od hitlerovského fašismu. OSN prohlásila tento den za celosvětový svátek. Státy protihitlerovské koalice dodnes s úctou vzpomínají všech, kteří se tohoto boje zúčastnili a miliony z nich položili i své životy , aby bylo dosaženo vítězství. Je nepopiratelným faktem, že největší tíhu války nesly na sobě národy SSSR. 9 květen se pro ně stal Dnem vítězství. V NSR se vystřídaly dva přístupy k porážce hitlerovského režimu. 40 let trvalo politikům této země než jejich president publikoval názor, že i pro občany NSR je 8. květen dnem osvobození. Do té doby byl německý národ přesvědčován, že 8.květen je pro něj dnem katastrofy, porážky, a tragedie. Na tyto názory navázalo i zapojení NSR do protisovětských aktivit v podobě Studené války. V ní viděli revanšistické síly země pokračování 2. světové války jinými prostředky. Tím byl také vytvořen prostor pro neofašistická hnutí NSR a ve svých důsledcích to vedlo i k dnes široce publikovanému názoru, který dává rovnítko mezi fašismus a socialismus – komunismus. Hovoří o totalitarismu a využívá ho k falsifikaci dějin. V poslední dvacetiletí začaly přijímat obdobné názory i pravicoví politici v ČR. Přijali podle západního vzoru i datum 8. května ( přijetí kapitulace v Remeši jen za účasti západních členů aliance) namísto 9 května. Vytratil se u nich pojem osvobození a nahradil ho jalový a nepřesný pojem ukončení Druhé světové války bez uvedení, že šlo o ukončení války pouze v Evropě. Navíc je nám známo, že poslední boje byly vedeny na území ČR a to až do 12. května 1945 u osady Milín na Příbramsku. Zbylo ještě něco z těch idejí, se kterými byla porážka fašismu provázena? Vzpomínkové akce jsou v současnosti spojovány jen s jevovou stránkou událostí, jejich podstata je snad záměrně opomíjena. Naskýtá se tak celá řada otázek, zda si národy uvědomují: - kdo rozpoutal válku - kdo se dopouštěl největších zločinů proti míru a lidstvu - kdo umožnil svojí politikou usmiřování přípravu a nástup do agresivní války ? Odpovědi na tyto otázky jsou pro antifašistické a demokratické síly znovu na pořadu dne. Hlavní příčinou byl rozpínavost tehdy německého kapitálu Není dnes možnost přesvědčovat se denně znovu o rozpínavosti kapitálu. I když dne z jiné země. Západní propaganda se nás také snaží přesvědčit, že osvobození Evropy od fašismu začalo 10. července 1943 vyloděním angloamerických jednotek na Sicilii či 6. července 1944 vyloděním ozbrojených sil západních spojenců v Normandii. Nezpochybňujeme jejich podíl v účasti na porážce hitlerovského fašismu, ale to neznamená zamlčovat objektivní pravdu a zkreslovat rozhodující podíl osvobozovací mise Sovětské armády. Vždyť porážky fašistických jednotek začaly již koncem roku 1941 a začátkem roku 1942 zimní ofenzivou Rudé armády. Již tehdy byly hitlerovské jednotky vrženy daleko zpět od Moskvy. Přelom ve válce nastal vítěznou bitvou RA u Stalingradu, což tehdy uznaly i vedoucí osobnosti Západu. Osvobozování Evropy umožnily další významné bitvy RA počínaje bitvou u Kurska a konče porážkou nacistického Wehrmachtu v Berlíně . V těchto bitvách byly rozdrceny 2/3 nacistických divizí. Tyto události prokázaly bojového ducha, odvahu sovětských vojáků, schopnost sovětské společnosti porazit snahy o ovládnutí světa. Antifašistická koalice tak zůstává příkladem úspěšné spolupráce států s rozdílným společenským systémem v boji proti společnému nepříteli a za společný cíl. Lidstvo bylo zachráněno od fašistického barbarství, které mu hrozilo v případě jiného výsledku války. Z léta fašistické diktatury přineslo lidstvo krvavou daň. O život přišly statisíce komunistů, sociálních demokratů, křesťanů, humanistů a demokratů. Fašistický rasizmus připravil o život miliony členů slovanských národů, miliony Židů, statisíce Romů. O život přišlo 27 milionů sovětských občanů – celá jedna polovina všech obětí 2. světové války. 10 milionů lidí přinutili fašisti k otrocké práci. V současné době znovu fašisté zvedají hlavy, seskupují se a vycházejí do ulic. Státní orgány včetně soudů nejsou schopny nebo nechtějí tomu zabránit – odvolávají se na zákon. V řadě zemí sedí představitelé fašistů v parlamentech a pobírají peníze z prostředků společnosti. Fašismus nepovažujeme za světový názor, ale za zločin. Proti odkazu 2. světové války odporuje i to , že je odmítána osvobozenecká mise RA a v zemích východní Evropy jsou význační fašisté prohlašováni za národní hrdiny. Po 8. květnu 1945 bylo rozšířeno heslo: „ Nikdy více fašismus, nikdy více válku“. Naproti tomu významní pravicoví funkcionáři přijali a rozšiřují názor, „ humanitární vměšování“ s cílem si podřídit ve vlastním zájmu celé oblasti světa, vedou geopoliticky motivované války. V posledních 2 desetiletích k tomu došlo v Kongu, Iráku, Afghánistánu, Darfuru v Jugoslávii a jinde. Další občanské války jsou rozdmychávány s cílem ovládnout oblasti s výskytem strategických surovin. Také Izraelská politika okupování palestinských území vytváří nebezpečí nového válečného požáru. S velkou nadějí hledí v těchto dnech světová demokratická společnost k pokusům o překonání monopolárního světa a jeho nahrazení vícepolárními strukturami. To by vytvořilo lepší podmínky pro mírový rozvoj v Evropě i v celém světě. Více než 50 milionů obětí 2. světové války nabádá k ochraně míru ve světě. Neexistence Světové socialistické soustavy umožnila uzákonění hrozby použití síly vůči jiným zemím. Naše Evropa se musí stát Evropou míru a společné bezpečnosti v souladu s Chartou OSN.
Založeno dne: 1.6.2010