Počet článků v archivu: 7
 
Náš vztah k bezpečnosti
"Brutální oslavy“ srpna 1968

Jen  tak  na  okraj,  15.března to  bylo  79  let,  kdy  naši  republiku okupovali  Němci  a  vytvořili  "Protektorát  Čechy  a  Morava". Během  trvání  tohoto dobrodiní  z  jejich strany,  přišlo  o  život  tisíce českých  vlastenců,  o  Lidicích,  Ležákách, Javoříčku  nemluvě...Slyšeli,  nebo  četli  jste  o  tomto  výročí  nějakou zmínku  v  našich "objektivních  pravdomluvných"  mediích? Ani  ťuk.  Jsem  zvědav,  jak  budou  informovat příští  rok,  kdy  od  okupace naší  země  krajany frau  Merkel  uplyne 80  let.  Možná  se  poníženě omluvíme  za  zbabělou vraždu  velikého  syna  německého  národa, Reinharda  Heydricha  a  dodatečně  potrestáme přeživší  potomky  těch,  kteří  na  tomto  zločinu měli  podíl...  Nechme se  překvapit. 

Týden  zostřené  nenávisti: Srpnová  invaze  68    "osvětimská  lež" v  podání  ČT.  Rusko  nás  neokupovalo. 

Petr  Hájek  soudí, že  „brutální  oslavy“ srpna  1968  nejsou jen  tupohlavým  pokusem o  další  protiruskou mystifikaci,  ale  nechtěně i  „vzpomínkou  na  budoucnost“

Máme  na  krku  orwellovský  Týden  zostřené  nenávisti. Je  to  napohled nemožné,  neboť  jsme  součástí    nejvyspělejší,  nejdemokratičtější  a  nejsvobodnější  části  světa,  v  níž  je  nenávist  (liberálně) zakázána.  Vtip  je  v  tom,  že  jako  v  každé  totalitě  jen  některá.  Ta  špatná.  Ta  dobrá  je  naopak  ceněna a  oslavována.  Co  je  správná a  špatná  nenávist, přesně  řečeno,  co  vůbec  nenávist je,  co  se  bude  cenzurovat, mazat,  nebo  naopak propagovat,  určují  aktuální mocní.  Tragikomicky  si  říkají  liberálové, jako  si  ti  před  nimi  stejně  tragikomicky říkali  komunisté.  

V  některých  vůbec  nejliberálnějších  zemích, třeba  v  Británii nebo  v  Německu, je  ta  špatná nenávist  již  kriminální čin,  a  cení  se  vězněním. Třeba  za  veřejně přiznané  odmítavé  postoje k  dobrodiní  migrantské invaze,  zvláště    muslimské.  V  těch  méně  liberálních  státech Západu  provinilec  pouze  ztratí  práci, stane  se  předmětem mediálních  lynčů,  onálepkování jako  nositel  zločinu neliberálního  myšlení  a  jeho  nenávistné projevy  jsou  mazány a  cenzurovány.  V  „autoritativních“  režimech (typicky  Rusko)  si  můžete  myslet, říkat  či  psát  v  podstatě co  chcete.  I  o  invazi.

Sedm  a  dost!

Nadcházející  Týden  zostřené  nenávisti se  ostatně  týká  právě  Ruska. Orwellovské  jméno  mu  dali  lidovci, kteří  nadcházející  karneval tragikomického  blbna  kolem  50.  výročí srpnové  invaze  vyhlásili za  Týden  svobody. „Mělo  by  se  ukázat, že  svoboda  slova  a  svobodná média  jsou  základem. Nestačí  mít  parlament -  ten  měly  i  režimy, které  byly  nesvobodné, jak  komunisté,  tak  nacisté.  Vidíme i  dnes  režimy, které  mají  parlamenty, ale  bez  svobody slova  nedávají  smysl," řekl  jejich  předseda, jenž  si  sebekriticky říká  Bělobrádek. 

Takové  „slovo  do  vlastních  řad“  by  od  vzorného  „Bruselana“ jeden  nečekal.  Nebo  že  by  to  nemyslel na  obranu  cenzurovaných,  mazaných, vypínaných,  vězněných,  skandalizovaných  a  vůbec  pronásledovaných  za  „nesprávné“  myšlenky a  slova?  Že  by  tím  nekritizoval  vytváření seznamů  „nepřátelských“  webů  a  tiskovin? Že  by  se  tím  nechtěl zastat  třeba  Adama  Bartoše,  jemuž  hrozí  vězení za  to,  co  psal  ve  svých  knihách a  co  říkal  na  veřejných shromážděních?  Nebo  že  by  snad  dokonce  zaútočil na  modlu,  zlaté  tele,  „veřejnoprávní“  televizi a  rozhlas,  kam  mají  nositelé „špatných  nenávistí“  vstup  zakázán?

Co  jiného  by  tím  mohl  myslet?  Upírá  snad  někdo  právo  všem  Fištejnům,  Votápkům, Gabalům,  Bartoškům  atd.  atd.  svobodně šířit  nenávist  proti  Putinovu  Rusku, Trumpově  Americe,  Okamurovi či  Václavu  Klausovi mladšímu  (i  staršímu)? Divný  je  na  tom  jen  ten  omezený čas.  To  jako  týden  tady  bude  svoboda a  osmého  dne  zase  utrum? Zase  zbydou  jen  pravidelné  (čtyřiadvacetkrát  za  den)  Dvouminutovky nenávisti?  Nepřečetli  si  toho  Orwella soudruzi  špatně?  Aby  se  Leonid Iljič  Juncker  nerozzlobil... 

Živnostníci

  tak  či  tak,  teď  to  vypukne  naplno. Srpnová  nenávist  k  Rusku  poteče všemi  tělními  otvory a  póry.  Užijeme si.  Je  to  dobrý  a  správný  trest. Bez  ohledu  na  to,  že  většina  z  těch  troubů, kteří  povedou  toto  další  gigantické politické  školení  mužstva před  kýženou  válkou s  Rusem,  jsou  profi  politruky   ve  druhé  generaci. 

Prostě  to  nezažili. Ale  jsou  správně vychováni  (a  poté  angažováni  a  skvěle  placeni) těmi,  kteří  si  po  roce  1989  udělali ze  srpnové  invaze volnou  živnost.  Na  rozdíl  od  nás,  kteří  jsme  tomu  dělali  jako  obvykle  lidové křoví,  jsou  to  totiž  z  valné  většiny bývalí  komunisté.  Tihle  hrdinové  měli  na  nezvládnutí „obroďáku“  a  následné invazi  vojsk  Varšavského paktu  pod  vedením Sovětského  svazu,  z  definice  osobní podíl.

Pak  je  jejich soudruzi  ze  státostrany vyhodili    a  tím  i  od  mocenských a  mediálních  pák.  Šli  dělat  normální  práci, jako  ti,  kterým předtím  vládli.  Toto  nedobrovolné  hrdinství je  ovšem  po  dalším  převratu legitimizovalo    opět  jako  hrdiny. Tak  se  zase  vrátili  do  politiky  a  médií  (zvláště, ale  ne  jen  těch  placených z  daní  nás  všech,  takzvaně veřejnoprávních),  aby  vychovali druhou  generaci  politruků. Těch,  kteří  nás  právě  tak  úspěšně  vychovávají. I  když  třeba  o  soudruha Zdeňka  Velíška  jeho  patafyzické  výklady „evrosojuzu“  bych  také  nerad  přišel. 

Ani  lednici  či  žehličku

Protože  však  přísloví  o  tom,  „co  se  v  mládí  naučíš“, je  lidové    a  tedy  platí  stále, neumějí  to  jinak, než  za  svých  hvězdných  bolševických let.  A  jejich dědicové  (stejně  intelektuálně i  mravně  insolventní) to  po  nich  opakují.  Takže  jedou  kampaně   stejné  jako  kdysi:  Místo  nesnesitelných  oslav  Vítězných  únorů  jsou  nesnesitelné oslavy  Vítězných  listopadů. Místo  tupohlavých  díků  za  „bratrskou pomoc“,  tupohlavé  lži  o  „ruské“ okupaci.  Místo  soudružky Fučíkové,  soudružka  Šiklová. Místo  Gottwaldova  kultu, kult  Havlův.  Místo  Lidové  demokracie, demokracie  Liberální.

Tehdy  „za  totáče“ se  pro  takové propagandistické  průjmy  angažoval lidový  humor.  Jeden  z  vtipů  líčil,  jak  si  člověk koupí  noviny,  pustí  rádio  či  televizi  a  tam    doplňte  si  podle  libosti z  výše  řečeného. Jeden  aby  se    bál  pustit  žehličku (otevřít  volejovky,  ledničku atd.)  pravila  pointa. 

Tento  týden  doporučuji, navzdory  vedrům,  nepouštět ani  klimatizaci.  Povalí se  to  ze  všeho.  Bolševičtí dědicové-politruci  jsou  však  ještě  mnohem komičtější.  Hrozilo  mi  tuhle,  že  se  potrhám smíchy,  když  jeden  z  nich  (dnes  šéf  Kalouskova  topáckého webu  Forum  24)  líčil  své  zážitky  „ze  srpna“.  Byl  prý  v  kočárku,  ale  věděl  přesně, co  se  kolem  dělo.  A  proto  vyučuje. Je  přece  pamětník.

Pupek  světa  se  nekonal

My,  ještě  zbývající,  kteří  jsme  to  skutečně  prožili, víme:  nebyla  to  žádná  psina    ale  v  úplně  jiném  smyslu, než  dnes  líčí  „běliči  mladých mozků“.  Běhali  jsme  po  ulicích (v  tomto  případě pražských,  kde  byl  asi  největší „záhul“),  rozdávali  letáky a  noviny,  snažili se  diskutovat  s  vojáky  (převážně ukrajinskými).  A  připadali jsme  si  současně jako  pupek  světa.

Toho  mediálního  a  propagandistického  (tehdy jsme  si  mysleli, že  svobodného)  určitě. Mocné  to  však  vůbec  nezajímalo. Buď  měli  svoje  domácí  potíže s  bouřící  se  „maoistickou“  mládeží (Paříž  a  spol.), nebo  byli  dávno  se  sovětskými elitami  dohodnuti.

Právě  vyšla  další  kniha,  která  to  z  uvolněných  zdrojů tajných  služeb  Spojených států  líčí:  sovětský velvyslanec  ve  Washingtonu při  družném  obědě  přichází  oficiálně informovat  prezidenta  L.  B.  Johnsona o  Brežněvově  zdůvodnění invaze.  Žvaní  spolu  o  kdejaké pitomosti,  invazi  zmíní  jen  okrajově. O  nic  nešlo. Sovětský  svaz  se  jim  také  nemíchal  do  Chile  a  spol.    pouze  propagandisticky.  Tohle  bylo  obdobné. My  v  ulicích jsme  byli  křoví. Jako  o  dvacet let  později.

Již  tehdy  se  začínalo  rýsovat nové  uspořádání  světa, které  pak  ruku  v  ruce  provedly  tajné  služby  USA  a  SSSR  pod  vedením Gorbačova  a  Reagana (respektive  Bushe  staršího). Jeho  součástí  byla  „mírová“  demontáž jaderné  velmoci  Sovětského svazu  a  celého socialistického  bloku,  včetně Československa.  Téhož  bloku, jenž  povinně  shromážděn ve  Varšavském  paktu  (dnes  zase  v  paktu  severoatlantickém,  v  NATO)  provedl pod  vedením  Sovětského svazu  invazi  z  20.  na  21.  srpna  (ale  třeba  do  Afghánistánu si  naše  vojáky Brežněv  poslat  neodvážil). 

Spravedlivý  trest

Sovětského  svazu, nikoli  Ruska.  V  tom  spočívá hlavní  pointa  „osvětimské lži“  dnešních  politruků. Proto  tak  hystericky útočí  na  předsedu KSČM  Vojtěch  Filipa, který  to  připomenul. Tím  spíše,  když  „pro  osvěžení“ (paměti)  dodal,  že  Brežněv  nebyl  Rus,  ale  Ukrajinec,  stejně jako  většina  sovětských „okupantů“  i  politbyra, jež  o  invazi rozhodlo.  Je  to  prostě  historický fakt    o  to  zločinnější je,  že  jej  vytáhl.  To  přece  míří  ke  špatné nenávisti,  a  ohýbá  kulisy    správné. 

Je  spravedlivým  trestem, že  nyní  dostaneme zvlášť  vysokou  dávku  Týdne  svobody   týdne  nenávisti k  Rusku.  Nijak  jsme  se  totiž  o  tento  typ  „svobody“,  jež  se  v  posledních  třech  desetiletích  (v  poslední  dekádě zvláště)  u  nás  praktikuje,  nezasloužili. Dostali  jsme  ji,  aniž  se  nás  jako  obvykle  kdo  ptal,  od  „vítězného  Západu“ jako  kukaččí  vejce  další  totality, jež  se  z    vylíhla. 

demokrata.  Manifest obránců

Repríza  se  blíží

„Brutální  oslavy“ 21.  srpna  1968  jsou  tedy  správnou  připomínkou toho,  kde  se  nacházíme.  Ale  spíše  jako  krása  nechtěného: vzpomínka  na  budoucnost, nebudeme-li  bratrsky  poslouchat Brusel  (Moskvu),  neprojevovat solidaritu  s  bývalými koloniálními  mocnostmi  zaplavenými nyní  potomky  jejich otroků,  či  kontrarevolučně  ohrožovat unijní  socialismus  s  lidskou  tváří. A  nezapomeňme  na  pravé  Poučení z  krizového  vývoje: nikoho  z  velmocí nezajímáme.  Co  si  sami  opravdu nevybojujeme,  to  nebudeme mít.  Státní  suverenitu a  svobodu  na  místě  prvním.

Všechno  je  téměř  stejné,  jen  posunuto  v  kulisách:  Bilakové, Kolderové,  Indrové  či  Kapkové  se  teď  zase  jmenují  Kalouskové, Bělobrádkové,  Fialové,  Farští, Bartošové  či  Hamáčkové, kolaborantům  se  neříká „tvrdé  jádro  dogmatiků“, ale  Kavárna,  zatímco Babišové  opatrně  stínují „obrodný  proces“.  Vedle  nich  máme  disidenty,  politické vězně,  samizdat,  cenzuru i  „rušičky“.  Najděte deset  rozdílů. 

Jediný  je  v  tom,  že  pokročilé  fízlovací technologie  umožní  Bruselu a  jeho  místním „zastupujícím  říšským  protektorům“, že  pro  případ invaze  již  nebudou nutné  spektakulární  tanky  v  ulicích. Bude  to  tiché  a  rychlé. Tedy    ONI  jsou  o  tom  přesvědčeni. Ale  jako  vždycky se  mýlí.  JEJICH čas  se  opět  krátí.

Týden  zostřené  nenávisti pod  orwellovským  názvem Týden  svobody  je  toho  skvělým příkladem. 

 

Založeno dne: 21/08/2018 12:07:35