Počet článků v archivu: 45
Další Poslední
 
Vztah k nato
Před Lisabonským zasedáním NATO
I N F O R M A C E

Pro občany České republiky o politice vlády ČR v oblasti zajištění bezpečnosti státu, ochraně životů, zdraví a majetku svých občanů.

Generálové a důstojníci v.v. členové občanského sdružení VOJÁCI PROTI VÁLCE pečlivě a zodpovědně vyhodnocují vývojové trendy v oblasti zajištění bezpečnosti státu a opatření odpovědných činitelů v tomto směru. Uzavření smlouvy USA – Rusko o omezení jejich strategických arzenálů by mohlo otevřít cestu k jadernému odzbrojení. To je cíl o který demokratické a mírové síly a organizace usilují od konce 2. světové války, kdy byly na japonská města Hirošimu a Nagasaki shozeny atomové bomby.. Možný pozitivní přínos smlouvy je již od počátku zeslabován nebo zpochybňován řadou závažných skutečností. Při snížení strategických útočných arzenálů Ruské federace a USA, které je zakotveno ve smlouvě se jedná o prostředky jež obě strany vzhledem ke svým politicko-bezpečnostním a geostrategickým zájmům a cílům, ale i k technickým a ekonomickým hlediskům považují za nadbytečné; Strategické arzenály jež si obě smluvní strany zachovávají, navíc s možností jejich dalšího zdokonalování a nahrazování zastaralých systémů, neodstraňují hrozbu vzniku jaderné války; V důsledku odmítavého postoje USA není ve smlouvě ani zmínka o jakýchkoli omezeních další neméně důležité kategorie strategických arzenálů. Jedná se o prostředky protiraketové obrany (PRO), jmenovitě o projekt USA na vybudování systému PRO jejich území. V této souvislosti je třeba připomenout, že v r. 2000 USA vypověděly smlouvu uzavřenou s bývalým SSSR o omezení PRO obou zemí a Kongres Spojených států přijal zákon o vybudování národní PRO, která má zajišťovat obranu území USA. Vybudování účinné PRO chránící území pouze jednoho státu případně jeho spojenců, by zásadním způsobem narušilo existující strategickou stabilitu a prolomilo důležitý princip nedělitelnosti bezpečnosti. Tato skutečnost by nepochybně nezůstala bez odezvy jiných států. Rozhodně by to nepřispělo k posilování důvěry ve vzájemných vztazích. Zvláště v podmínkách kdy s ohledem na rychle se měnící situaci se o právo spolupodílet se na novém uspořádání poměrů ve světě začínají ucházet také další sílící státy zejména ČLR a Indie, ale také Brazílie, některé další státy Jižní Ameriky i afrického kontinentu. Preambule smlouvy hovoří o tom, že mezikontinentální a z ponorek odpalované rakety vybavené konvenční náloží ovlivňují strategickou stabilitu. Jedná se tedy o prostředky, které hlavně pokud jde o USA představují důležitou součást strategických arzenálů již v současnosti a zejména v budoucnosti. Nikde však není ani zmínka, že by tyto prostředky měly být jakkoli omezeny. Smlouva neobsahuje žádné konkrétní závazky pokud jde o tzv. nestrategické jaderné zbraně a jejich nosiče, zejména o možnou likvidaci a kontrolu těchto prostředků. Především v žádném případě nebrání jejich dalšímu hromadění a zdokonalování. Nezmiňuje se ani o případném závazku smluvních stran neumísťovat tyto prostředky na území jiných států a stáhnout je z území států, v nichž byly umístěny v minulosti; O oprávněnosti uvedených a případně i dalších výhrad ke smlouvě svědčí m.j. skutečnost, že zejména USA nadále vynakládají obrovské a stále se zvyšující prostředky na další posilování svého vojenského potenciálu, zvyšování jeho účinnosti včetně rychlosti jeho nasazení v různých částech světa. Nic nenasvědčuje tomu, že tento přístup USA jehož základem je spoléhání na vojenskou převahu a snaha o její trvalé zachování, by se měl v dohledné budoucnosti podstatnějším způsobem změnit. Mění se pouze důraz kladený Spojenými státy na jednotlivé složky ozbrojených sil a výzbroje, na nichž má tato převaha spočívat. To vše skýtá těžko oddiskutovatelné argumenty státům, které mají výhrady k existujícímu režimu nešíření jaderných zbraní, cítí se ohrožené a mohou považovat jaderné zbraně za důležitý odstrašující prostředek proti možnému ozbrojenému útoku. Jak je naplňován úkol zajištění bezpečnosti ČR a jejích občanů ? Ústavní zákon 110/98 Sb. o zajištění bezpečnosti ČR stanoví: Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu. Jak plní vláda ČR povinnosti a úkoly vymezené tímto článkem ? Zajištění bezpečnosti ČR řeší trojkoaliční vláda ČR v koaliční smlouvě, která se promítla také do vládního prohlášení. Podobně jako v dosud platném, dřívějšími vládami schváleném zásadním dokumentu „Bezpečnostní strategie ČR“, je před obranou státu vlastními silami na přední místa řazeno upevňování a posilování transatlantických vazeb a účast na zahraničních misích. Obrana ČR má být svěřena velení NATO. Tedy opět spoléhání na nového „velkého bratra“. Dosavadní kroky a opatření současné vlády potvrzují, že v tomto kurzu hodlá pokračovat. Bude pokračovat .trend na oslabování obrany území ČR vlastními ozbrojenými silami. Bude pokračovat a posilovat snaha o maximální využití expedičních žoldnéřských jednotek ozbrojených sil ČR pod různými vykonstruovanými záminkami daleko od hranic ČR proti neposlušným „darebáckým“ státům a v boji za cizí strategické zájmy a zdroje surovin. Nikoliv však ve prospěch ČR. Svědčí o tom např. následující formulace koaliční smlouvy, respektive vládního prohlášení: - Koalice nedopustí sebemenší oslabení naší vůle dostát spojeneckým závazkům, zejména s ohledem na účast ČR v operacích Severoatlantické aliance. - Pro spojence v NATO a v Evropské unii musíme být čitelným a spolehlivým partnerem. - Ministerstvo obrany zajistí postupný nárůst sil připravených k nasazení v souladu se závazky vyplývajícími z členství v NATO. - V návaznosti na schválení nové strategické koncepce NATO hlavami států a vlád na podzim tohoto roku bude koalice novelizovat soustavu národních strategických dokumentů: Bezpečnostní strategii ČR a návazně Obrannou strategii ČR. Jedná se tedy o otevřeně vyhlašovaný program plné podřízenosti a závislosti ČR na strategii NATO/USA. Jaká je situace a úloha armády České republiky? Po všech transformacích, profesionalizaci a reorganizacích cílených k maximální redukci techniky, výzbroje i lidských zdrojů, tvoří armádu ČR k 1.1.2010 23.136 vojáků a 9017 občanských pracovníků. Podle řady prohlášení trojkoaliční vlády se tento počet bude v tomto i následujícím roce dále snižovat. Výzbroj a bojová technika, která je k 1. lednu 2010 v majetku ozbrojených sil České republiky, bez ohledu na její plánované použití, zařazení v bojových jednotkách nebo ve skladech, její bojeschopnost, dlouhodobé nebo krátkodobé uložení či nabídnutí k odprodeji: Bojové tanky (všechny verze typu T-72) - 174 ks. Bojová obrněná vozidla - 513 ks Dělostřelecké systémy ráže 100 mm a více - 258 ks Všechny verze typů letadel JAS-39 a L-159 - 42 ks Všechny verze vrtulníku typu Mi-24 (i exportní Mi-35) – 26 ks Výcvik vojáků není veden a směrován k obraně České republiky, ale k bojovým zahraničním misím. Převážná část AČR je vyčleněna k nasazení mimo území ČR ve prospěch NATO nebo EU. Pokračuje kurz na přebudování armády na pouhý expediční sbor bojující, případně umírající tisíce kilometrů od vlasti v cizích službách za cizí zájmy. Obyvatelstvo ČR není připravováno na obranu vlasti. Nejsou vytvářeny a cvičeny potřebné zálohy. Jinak řečeno nejsou vytvářeny lidské zdroje pro případnou obranu, ale ani ochranu nebo pomoc při přírodních a jiných mimořádných událostech postihujících především život občanů a hospodářství země. Z uvedeného je zřejmé, že za těchto podmínek a zejména s tímto počtem profesionálů a „bojové“ nebo skladované techniky, není armáda schopna plnit zodpovědně úkoly obrany vlasti. Několik poznámek k NATO a naší angažovanosti v operacích aliance. NATO bylo založeno po skončení 2. světové války jako důležitý nástroj prosazování vlivu USA a hráz proti sílícímu revolučnímu hnutí v Evropě. Od počátku tak USA měly rozhodující slovo při určování politické linie aliance. To v postatě platí dodnes, i když se v činnosti aliance v poslední době projevují stále zřetelnější trhliny. Po skončení studené války v roce 1999 aliance opustila původně vyhlašovanou koncepci kolektivní sebeobrany členských států proti ozbrojenému útoku ( podle čl. 5 zakládací smlouvy). Na zasedání na nejvyšší úrovni ve Washingtonu byla přijata nová strategická koncepce, podle níž se aliance staví do úlohy světového četníka a přisvojuje si právo provádět - bez Chartou OSN vyžadovaného příslušného rozhodnutí Rady bezpečnosti - ozbrojenou intervenci kdekoliv ve světě i s využitím tzv. preventivních úderů K takové intervenci stačí označení kteréhokoliv státu za nepřítele ohrožujícího bezpečnost a národní zájmy Spojených států. V listopadu t.r. se bude v portugalském Lisabonu konat summit NATO na kterém bude přijata nová strategická koncepce. Při přípravě summitu i nové strategie NATO pokračuje houževnaté úsilí prezentovat alianci jako instituci, jejíž hlavní starostí je přispívat k zajištění světového míru a pokojného života lidstva. V připravované nové strategii se však dosavadní nepřijatelné, nebezpečné zaměření politiky NATO dále posiluje. Přes krach mise v Iráku, hrozící porážku a rostoucí neochotu a odpor řady členských států a jejich občanů k pokračování a dalšímu rozšiřování okupace Afghánistánu klade se zvýšený důraz na připravenost aliance a především ochotu jednotlivých členských států provádět i v budoucnosti podobné protiprávní, dobrodružné a nebezpečné akce v kterékoli části světa. Nehledě na pokračující finanční a ekonomickou krizi s hlubokým dopadem do hospodářství členských států a na klesající životní úroveň, rostoucí nezaměstnanost a zhoršující se sociální podmínky občanů, mají se dále zvyšovat příspěvky členských zemí na rozšiřující se aktivity aliance. Navíc členské státy mají zvyšovat výdaje na zbrojení, posilovat své ozbrojené síly a jejich připravenost k dlouhodobému nasazení v zahraničních misích, modernizovat jejich výzbroj a jejich pohyblivost. Ve skutečnosti se jedná hlavně o to vytvořit předpoklady pro další naplňování hegemonistických cílů USA, o prosazování jejich geostrategických zájmů a o ovládnutí lidských a surovinových zdrojů v různých částech světa. Po skončení studené války byl zahájen proces rozšiřování NATO na východ, spojený s budování nových vojenských základen v nově přijatých státech. Jeho hlavním smyslem bylo politické a vojenské přibližování NATO k hranicím Ruské federace a snižování vlivu Ruska na vývoj v Evropě. V březnu 1999 vstoupila do NATO Česká republika. V téže době byly do aliance přijaty i Polsko a Maďarsko. V r. 2004 pak byly přijaty Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko a Slovinsko. Dalším krokem v tomto směru měl být vstup Ukrajiny, Gruzie, případně některých středoazijských států do NATO, znovu spojený s vojenskou přítomností aliance, včetně budování dalších vojenských základen USA. Počáteční euforie kolem rozšiřování však postupně vyprchala a byla nahrazena problémy a pochybnostmi. Zvýšený počet členských států se nepříznivě odrazil v rostoucích komplikacích při přijímání rozhodnutí o dalším postupu NATO v řadě otázek. Začaly se projevovat rozdíly v přístupu starých a nově přijatých států, ale i USA. To, spolu s upevňujícím se postavením RF vedlo např. k tomu,že byla zcela do pozadí odsunuta otázka přijetí Ukrajiny a Gruzie. Rozdílné názory přetrvávají v otázce zvyšování počtu vojáků jednotlivých států v Afghánistánu, zvyšování vojenských rozpočtů států, v přístupu k jednání s RF o řadě problémů dvoustranného, regionálního i globálního charakteru, v diskusích o tom, zda by se NATO mělo vrátit k původní koncepci kolektivní sebeobrany členských států a jejich území podle čl. 5 smlouvy o NATO z r. 1949, o budování systému PRO území USA apod. Pokud jde o ČR, po vstupu do NATO se rozpočtové výdaje na obranu skokově zvýšily o více než 10 mld. Kč(tj. téměř o 30%) . V těchto nákladech není započten finanční příspěvek do NATO v každoroční průměrné výši 365 milionů Kč. Vedení NATO od ČR požaduje zvýšení tohoto příspěvku o desítky milionů Kč, zvýšení rozpočtových výdajů na profesionální expediční armádu a rozšíření účasti v zahraničních misích o desítky (stovky) vojáků Za dobu členství ČR v NATO se ozbrojených intervenčních operací nebo okupace cizího území zúčastnilo na 24.000 příslušníků ozbrojených sil, včetně speciálních útvarů AČR. Tedy více, než je celkový současný stav armády. V současné době je na zahraničních misích celkem 898 vojáků + 49 expertů rekonstrukčního týmu. Měsíční příjem příslušníka mise činí: 19.800 Kč plat, 12.000 přídavek na bydlení, + 5600 US dolarů. pokračování
Založeno dne: 15.9.2010