Počet článků v archivu: 45
Další Poslední
 
Vztah k nato
Odpověď p. Nečasovi

10. 2. 2011

 

Vážený pane předsedo vlády,

 

děkuji Vám za zaslání Vašeho stanoviska, v němž vyjadřujete své výhrady k obsahu

memoranda sdružení Vojáci proti válce, pokud jde o roli NATO v mezinárodním bezpečnostním systému a členství České republiky v alianci. Vážím si skutečnosti, že jste si našel čas zabývat se touto pro ČR nikoliv zanedbatelnou problematikou. Oceňujeme rovněž Váš smysl a porozumění pro svobodné šíření a obhajobu názorů.

 

Rozhodně však nemůžeme souhlasit s názorem, vyjádřeným ve Vašem dopise, podle něhož některá naše tvrzení považujete za nepodložená a nepravdivá. Námi uváděné skutečnosti vycházejí z rozboru oficielních dokumentů a činnosti NATO, včetně působení ČR jako členského státu aliance. Pokud k Vám některé problémy promlouvají slovníkem minulosti, je tomu tak zřejmě proto, že nejen historie, ale i současná politika aliance je nadále zcela v zajetí  ideologie minulosti.

 

Naše sdružení se nemůže ztotožnit ani s Vaším tvrzením, že severoatlantická aliance je jedním z pilířů mezinárodní bezpečnosti a ve své činnost „vždy postupovala a postupuje v souladu s mezinárodním právem“. Je sotva možné nacházet soulad mezi závazky řešit  mezinárodní spory pokojnými prostředky, vystříhat se ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly, nezasahovat do věcí, které podstatně patří do pravomoci kteréhokoli státu a respektovat výlučnou pravomoc Rady bezpečnosti OSN při ohrožení nebo porušení míru, které převzaly členské státy podle Charty OSN, a postupem NATO proti bývalé Jugoslávii, v Iráku, v Afghánistánu i při rozhodování o řadě dalších otázek, včetně přijetí strategických koncepcí aliance v r. 1999 ve Washingtonu a znovu  v listopadu m.r.v  Lisabonu.

 

Je vhodné připomenout, že v těchto situacích, včetně přijetí obou zmiňovaných strategických koncepcí, není respektována nejen Charta OSN, ale ani smlouva o NATO z r. 1949, zejména její ustanovení o individuální nebo kolektivní sebeobraně proti ozbrojené agresi, jakož i ustanovení, jež vymezuje teritoriální působnost NATO. Jedná se o faktickou revizi smlouvy z r. 1949 bez její ratifikace příslušnými orgány členských států. Podle informací z kruhů NATO je rovněž zřejmé, že při různých „operacích“ aliance dochází i k porušování norem mezinárodního práva válečného (humanitárního).

 

Závěrem nám dovolte, vážený pane předsedo vlády, upozornit na to, že dosud, čtyři měsíce po přijetí strategické koncepce 19.–20. listopadu 2010 v Lisabonu, není občanům ČR  k dispozici její platné plné znění v českém jazyce. Domníváme se, že tím je porušováno základní demokratické právo občanů na přístup k důležitým informacím. Jsou tím evidentně připravováni i o možnost  utvořit si vlastní fundovaný názor na obsah koncepce a tím do značné míry i na celkovou současnou politiku NATO.

 

Z pověření republikové rady VPV

 

s úctou

plukovník v.v. Jiří  Bureš v.r.

předseda o.s. Vojáci proti válce.

Založeno dne: 13,02,2011