Počet článků v archivu: 45
Další Poslední
 
Vztah k nato
NEBEZPEČNÉ LETIŠTĚ V ČR

Zamyšlení  emeritního  prorektora Vysoké  školy  letecké ke  specifickému  přístupu vlády  ČR 

k  zajištění  bezpečnosti státu.

 V  Pardubickém regionu  nám  vyrostla výcviková  základna  cizích vojsk.

V  pondělí  30.  01.2017,  mne  zaujal  rozhovor v  Halo  novinách vedený  Jaroslavem  Kojzarem s předsedou  Asociace  Vojáci proti  válce  plukovníkem v.  v.  Jiřím  Burešem.    Je  to  rozhovor velice  zajímavý  ve  kterém  se  J.  Bureš  vyjadřuje  věcně  a  fundovaně k  postupnému  ale  velmi  nebezpečnému narůstání  počtu  cizích vojsk  na  našem  území,  které  se  stává  reálným  ohrožením naší  bezpečnosti  a  suverenity  za  stálé  více  odkryté  podpory reakčních  protiruských  elementů ve  vládě  ČR  a  parlamentu. Nehodlám  tento  rozhovor analyzovat,  ale  chci  se  pozastavit nad  skutečností,  že  v  pardubickém regionu    nyní  existuje  dosti  rozsáhlá  základna cizích  vojsk  pod  kuratelou  USA  a  NATO,  která  se  historicky  a  plíživě  vyvíjí   více  než  patnáct  let.

Jeden  z  prvních promyšlených  pokusů  amerických válečných  dobrodruhů,  realizovat své  agresivní  plány  na  území  ČR  byla  výstavba  strategicky významného  radarového  systému v  Brdech.  K  realizaci  tohoto záměru  byl  vypracován návrh  smlouvy  mezi  ČR  a  USA,  který  měla  podepsat tehdejší  ministryně  obrany Parkanová.  Návrh  této  smlouvy  jsme  tehdy  ve  vedení  asociace Vojáci  proti  válce  důsledně  systémově analyzovali  a  ostře  proti    vystoupili,  protože dávala  americké  straně jednostranné  výhody,  včetně nekontrolovatelného  počtu  amerických občanů,  zakamuflovaných  jako  příbuzní  amerických expertů,  pomocného  personálu, řešení  možných  konfliktů amerických  příslušníků  výlučně v  americké  jurisdikci apod.  (Tím  jsme  tehdy  nemalou měrou  přispěli  k  tomu,  že  smlouva  musela být  přepracována  a  plán  na  výstavbu  radaru později  zrušen.

Radar  v  Brdech měl  být  součástí protiraketové  obrany  USA  a  nikoliv vzdušného  prostoru  a  cílů  na  území  ČR.  Prokázaly  to  přesné  matematické výpočty  expertů.  Z  toho  vyplývá, že  tento  radarový komplex  by  byl  pouze  velkým rizikem  pro  bezpečnost ČR  s  nedozírnými následky  zejména  po  středočeský  region. Radarové  systémy  jsou  „oči“ bojových  komplexů  a  nikdo  občanům ČR  ani  dotčeného regionu  nevysvětlil,  že  právě  proto  by  v  případě  válečného konfliktu  byl  nejen  radar  ale  široký  prostor kolem  něj  (celý  středo  a  západočeský  region) cílem  drtivého  protiúderu napadeného  (Ruska)  proti  kterému  agresivní politika  USA  a  NATO  je  důsledně  zaměřena a  cílevědomě  plánována, včetně  využití  atomových prostředků.  Naštěstí  se  i  přesto tehdy  zvedla  vlna  nevídaného  odporu obyvatelstva  okolních  obcí,  který  přerostl do  celostátních  rozměrů a  byl  korunován úspěchem  ve  formě  zrušení  tohoto válečného  projektu,  za  nesmělé  podpory tehdy  nového  prezidenta Obamy.  (To  bylo  velkým  zklamáním Českých  protiruských  válečných pravicových  dobrodruhů,  kteří  se  však  nevzdali,  jak  lze  vyčíst z  tehdejších  kusých zpráv  pravicových  sdělovacích prostředků.)   

V  říjnu  2011  se  tehdejší premiér  Nečas  na  pozvání  Bílého domu  setkal  s  prezidentem  Obamou v  oválné  pracovně Bílého  domu.  Při  této  příležitosti nabídl  Nečas  Spojeným státům  možnost  cvičit jejich  vojenské  piloty na  vrtulnících  Mi-17  ve  prospěch tzv.  mírových  misí  zejména  v  Afghánistánu,  ve  školícím  středisku na  území  ČR.  Nezastíral  při  tom,  že  tento  projekt výcviku  pilotů  je  „určitou  náplastí na  americké  odstoupení od  zájmu  vybudovat v  ČR  a  Polsku  raketový deštník“.  Přitom  zdůraznil -  cituji:“My  jsme  z  hlediska strategické  spolupráce  mezi  ČR  a  USA  hodně  politicky  investovali do  zapojení  se  k  systému protiraketové  obrany.“  „Projevil mimo  jiné  i  lítost  nad  tím,  že:  „Po    co  byl  ten  původní projekt  zrušen,  tak  jsme  naší  vinou  neměli připravenou  jakousi  náhradní paletu  dalších  možných kroků  a  strategických projektů,  kterými  bychom podpořili  strategické  partnerství mezi  ČR  a  USA,  a  teď  to  musíme  napravit.“  (Konec citátu.) 

Tato  podlézavost  byla,  podle  mého  názoru,  nejen  trapná  a  nedůstojná  představitele suverénního  státu,  ale  dokazovala    tehdy  naznačenou paralelu  s  radarovým projektem  v  Brdech, kdy  se  dala  především  očekávat nerovnost  postavení  obou  partnerů  ve  prospěch  USA  tak,  jak  to  vyplývalo z  návrhu  smlouvy mezi  ČR  a  USA  o  radaru,  což  se  v  následujících  létech potvrdilo. 

Podle  Nečase,  Americká strana  jak  na  schůzce  v  Bílém  domě,  tak  třeba  při  jednání se  šéfem  zahraničního výboru  Senátu  Johnem Kerrym,  návrh  na  vznik  aliančního centra  na  výcvik pilotů  vrtulníků  v  Česku  přijala vstřícně.  Podle  premiéra Nečase  byla  tehdy  jednání  o  výcvikovém  středisku, které  by  vzniklo v  Pardubicích,  teprve v  počátku,  byť  Česko  by  je  mohlo  spustit  hned.  Již  tehdy  tam  odborníci cvičili  afghánské  piloty. Z  uvedených  informací tedy  jednoznačně  vyplynulo, že  jednání  o  této  nabídce byla  rozjeta    dávno  před  vrcholnou  schůzkou obou  státníků.  Je  tedy  otázkou, jestli  k  takovému záměru  a  jednání dal  souhlas  parlament, zvláště  když    vlastně  na  našem  území  probíhal  výcvik Afghánských  pilotů  a  proč  byl  takový  záměr  před  národem utajován.

Souběžně  s  tím  bylo    od  roku  2010  jednáno o  možnosti  modernizace ruských  vrtulníků  řady  Mi  pro  potřeby  NATO  a  Evropské unie  ve  státním podniku  LOM  Malešice (Leteckých  opravnách).  Američané se  k  této  iniciativě  připojili a  nabídli  finanční podporu,  vědce,  techniky a  letecké  odborníky, jak    tehdy  uvedl  tehdejší náměstek  ministra  obrany Jan  Fulík.  Zde  bylo  zřejmě skryto  několik  významných záludností,  vyplývajících  z  dosavadních  zkušeností plynoucích  z  dlouholeté politiky  USA  v  mezinárodních  vztazích, ve  kterých  uplatňovali vždy  své  nadřazené zájmy  bez  ohledu na  proklamované  spojenectví. K  zamyšlení  stála  především  ochota americké  strany  připojit se  k  naší  ???  iniciativě (  nebo  se  jednalo  o  požadavek  USA,  který  naši  poskoci  iniciativně plnili?)  a  poskytnout např.  finanční  podporu,   která  nebyla  blíže  specifikovaná.  Je  otázkou  kolik  nás  tato  „podpora“  stála, když  se  jednalo o  projekt  ve  prospěch  NATO,  ve  kterém každou  „mírovou  misi“  našich  vojáků komplexně  financuje  náš  stát  a  ne  Američané. LOM    tehdy  (údajně  s  finanční  podporou USA)  opravily  12  strojů  typu  Mi-17  a  Mi-24  pro  Afghánistán.  Jak  velká  byla  tato  finanční podpora,  kolik  to  stálo  naši  republiku  a  proč  to  nikdo  našim  občanům  neřekl. Těm  určitě  nebylo jedno,  že  to  šlo  z  jejich  téměř  prázdných  kapes.

  Američané  nabídli  také  vědce  rovněž  nespecifikovaných  odborností. Podle  našeho  tehdejšího názoru  nešlo  o  vojenské  specialisty ale  „specialisty“  kteří  neměli  vůbec  žádný  vztah  k  opravám letecké  techniky,  což  se  také  později  potvrdilo. V  oboru  oprav  letecké  techniky disponovala  totiž  ČR  tradičně  vědci  a  odborníky s  dlouholetými  zkušenostmi, kteří  byli  schopni řešit  nejen  složité problémy  oprav  ale  i  optimalizovat procesy  řízení  celého technologického  procesu  a  činnosti  leteckých odborníků.  To  vyvolává úsměv  na  tváři  zasvěcených,  protože konkrétně  LOM  a  rovněž  v  Praze  dislokované LOK  (Letecké  opravny Kbely)  měly    tehdy  zkušenosti z  oprav  letecké techniky  v  řádu  desítek  let,  nehledě  k  tomu,  že  mohly  navázat úzkou  spolupráci  s  pracovníky  LOT  (  Leteckých opraven  Trenčín),  které  realizovaly  opravy celé  řady  různých typů  vrtulníků  včetně dopravních  Mi-17,  bojových vrtulníků  Mi-24  a  jejich  zodolnění ve  prospěch  zahraniční mise  v  Afghánistánu. 

Uvedená  nabídka  nebyla blíže  specifikována.  Možná  to  bylo  považováno  za  předčasné  a  zbytečné,  ale  svědčilo  to  o  hrubém podcenění  kvality  českých leteckých  odborníků  a  leteckých  opravářů a  vyloženém  ignorantství americké  strany  ale  i  neznalosti našich  ministerských  vyjednávačů. Pokud  by  naše  strana  souhlasila s  „invazí“  amerických „odborníků“  předpokládali  jsme  s  vysokou pravděpodobností,  že  za  touto  nabídkou je  skryto  plíživé vytvoření  americké  vojenské letecké  základny  na  území  ČR  což  další  vývoj  a  současný  stav  plně  potvrdil. Smutné  je,  že  na  naše  varování  tehdejší vláda  ani  parlament nereagovaly  a  republiku cílevědomě  rozprodávaly. 

Po  ukončení  „mírové mise“  v  Afghánistánu bylo  do  ČR  ruským  velkokapacitním  speciálem přepraveno  (za  naše  finanční  prostředky) 5  dopravních  vrtulníků Mi  17,  na  kterých  byla  před  zahájením mise,  na  naše  náklady,  provedena modernizace  za  1,25  miliardy  korun. Z  toho  asi  polovinu  stály  západní  přístroje, které  jsme  koupili. O  jaké  americké finanční  účasti  se  tedy    hovořit?  To  však  není  vše.  Po  návratu  z  Afghánistánu  byly  na  těchto vrtulnících  provedeny  generální opravy  financované  naší  republikou  a  potom  předány (ne  prodány), (podle  informací  z  tisku,)  do  USA.  Náklady v  řádu  miliard byly  jistě  hrazeny (jak  jinak)  našimi daňovými  poplatníky. 

            Z  toho  co  bylo  uvedeno  vyplývá naprosto  jednoznačně,  že  dosavadní  pravicové i  Sobotkova  vláda   národu  lžou  a  dále  záměry americké  agresivní  politiky proti  Rusku  uvádí  do  života bez  ohledu  na  rizika,  která  z  toho  pro  národ  vyplývají  a  bez  ohledu na  finanční  prostředky které  to  stojí  naše  daňové poplatníky.

            Dnes   je  situace taková,  že  se  vláda  ani  neschovává,  protože takový  rozsah  kolaborace s  USA  a    ovládané NATO  utajit  nelze. Navíc  počítají  s  tím,  že  za  současné mezinárodní  politické  situace se  stává  dosažený výsledek  nevratným.  Od  otevřených  lží  a  podvodů se  naši  kolaboranti odklonili  a  snaží  se  národu vsugerovat,  že  jde  především  o  jeho  bezpečnost. Organizují  proto  okázalé návštěvy  nejvyšších  představitelů NATO. 

            31. srpna  2016  se  jedna  taková návštěva,  pode  sdělovacích prostředků,  s  velkou pompou  uskutečnila  na  pardubickém  letišti  za  účasti velvyslance  USA  v  ČR  Andrew  Schapira, kterému  bylo  umožněno si  „zalétat“  na  trenažéru  a  vytvořit  tak  zdání,  že  šlo  v  podstatě  o  jakousi  exkurzi. Hlavním  důvodem  návštěvy však  byla  společná cvičení  našich  a  zahraničních  vojáků, která  se  tehdy  na  letišti uskutečnila.  Nešlo  tedy  o  nevinnou exkurzi  ale  spíš  o  důslednou inspekci  a  prověření stupně  vycvičenosti  a  součinnosti  našich i  zahraničních  útvarů a  jednotek  v  centru leteckého  výcviku,  kde  probíhalo  společné cvičení  příslušníků  českého letectva,  pilotů  texaské národní  gardy  a  řídících  radarového navedení  amerických  vzdušných sil.  V  osmi  vzájemně  propojených kokpitech  taktického  simulačního centra  procvičili  vzdušné boje  s  využitím raket  středního  a  krátkého  dosahu. Tak  to  je    silná  káva  i  na  naše  české  poměry. 

V  závěru návštěvy  velvyslanec  Schapiro řekl:  „Státní  partnerský program  Národní  gardy  a  společný výcvik  s  evropskými jednotkami  Armády  USA  jsou  příkladnou součástí  americko-českého  partnerství. Se  zájmem  sleduji více  takových  příkladů, jak  společná  cvičení zvyšují  vzájemnou  důvěru a  interoperabilitu  mezi  českými  a  americkými  vojenskými jednotkami.  Takové  výměnné programy  jsou  stěžejní pro  udržování  a  prohlubování  našich vzájemných  vztahů.“  (Jakým jsou  rizikem  pro  bezpečnost  republiky a  obyvatel  daného regionu    nikdo  komentovat  nehodlá)

Ve  skutečnosti je  rozsah  kolaborace naší  vlády  s  USA  a  špičkami  NATO  mnohem  závažnější. Jak  zjistili  reportéři časopisu  TÝDEN,  obě  země  podepsaly  tajnou dohodu,  která  Američanům de  facto  darovala výcvikový  prostor  Brdy. V  Česku  podle    vznikne první  americká  vojenská základna  velká  jak  okresní  město. Z  Německa  a  přímo  z  USA  sem      být    převeleno  na  12  tisíc  vojáků.  Na  území,  které  česká  armáda pro  nadbytečnost  opustila, vybudují  Američané  plnohodnotnou vojenskou  základnu.  Jejím  centrem  se  stane  podstatně rozšířená  obec  Jince. Američané  obsadí  Brdy,  o  které  česká  armáda nestojí  a  kde  byl  v  půli  prosince zrušen  vojenský  újezd. Toto  území  bude  vlastně  americkou enklávou  pod  přímou správou  amerického  vojenského velení.    Tuto  informaci by  rád  pan  Sobotka  dementoval, ale  není  důvěryhodný. „Šéf  kriminálky  Anděl, toho  času  ve  funkci  ministra obrany,  to  však  nevidí  jako  problematické  a  řekl  TÝDNU  cituji:  „Já  bych  zaprvé rád  mírnil  emoce. Nejde  o  nic  jiného,  než  že  jsme  dali  našim  spojencům  k  dispozici  území, které  dlouhodobě  nepotřebujeme a  které    navíc  bohatou vojenskou  minulost  a  velmi  složitě by  se  adaptovalo na  jiné  využití; Nenazýval  bych  to  určitě  podpisem nějaké  tajné  dohody za  zády  veřejnosti, je  to  jen  potvrzení  naší  příslušnosti  k  NATO  a    jsem  za  to  rád.“  Konec  citátu.  Hle,  ministr  obrany místo  toho,  aby  zajistil  nedotknutelnost  naší  vlasti  před  cizími  vojenskými hordami,  jim  otevírá brány  dokořán  a  zakrývá  to  našim  členstvím v  NATO.

Proto  členové sdružení  Vojáci  proti  válce  žádali poslance  obou  komor  parlamentu,  aby  se  o  tento  pochybný a  pro  naši  republiku  nákladný projekt  zajímali  a  nedopustili  neuvážené zvyšování  bezpečnostních  rizik, další  ožebračování  našich občanů,  které  naše  -  rádoby demokratická  vláda  -  v  rámci  protilidových  reforem protlačuje  v  parlamentu. Výzvy  však  nenachází, ani  ve  sněmovně ani  ve  vládě, žádnou  odezvu.  Hrozba vytvoření  Amerických  vojenských základen  i  na  našem  území  je  tedy  reálná  a  je  třeba  se    aktivně  bránit. Aby  se  boj  proti  potenciálním  základnám na  našem  území  stal  účinnějším, nestačí,  aby  protestovali pouze  obyvatelé  a  starostové  dotčených obcí  a  lokalit, ale  aby  se  jim  dostalo podpory  všech  obcí  a  celého národa.  Nebezpečí  hrozí  nám  všem. 

V  závěru   článku“  Bombardéry,  bitevníky,  tankery.   z  října  m.r  .jsem  se  pokusil formulovat  především  co  proti  cílevědomé expanzi  NATO  pod  kuratelou  amerických jestřábů  dělat.  Myslím, že  nebude  ke  škodě  věci  to  zde  zopakovat.  Jde  především  o  následující  kroky;

  1. Za  hlavní cíl  naší  zahraniční politiky  požadovat  takovou, která  povede  k  ukončení  naší  účasti  v  NATO  a  stanovit  postupné kroky  jak  toho  dosáhnout  i  přesto  že  víme,  že  Američané  pro  svou  válečnou politiku  udělají  vše,  aby  takové úsilí  znemožnili.

  2. Požadovat  stažení našich  vojáků  ze  všech  zahraničních misí  a  nedovolit jejich  účast  na  podobných  provokacích jako  je  mise  našich  letců  s  Gripeny v  pobaltských  republikách nebo  připravované  působení na  Islandu.  Jejich účast  v  pobaltských republikách  považujeme  za  hrubou  a  nebezpečnou  provokaci proti  Rusku,  protože neexistují  žádné  důkazy o  tom,  že  by  tyto  republiky  Rusko  vojensky  ohrožovalo. Naši  letci  by  si  snad  také  mohli  uvědomit,  že  by  v  případě  konfliktu v  této  oblasti byli  zničeni,  aniž  by  jediný Ruský  pilot  přelétl do  jejich  vzdušného prostoru. 

  3. Proti  všem  akcím  podobného druhu  organizovat  důrazné protesty.  Využít  k  tomu  všech  zákonných  prostředků. i  následující  předvolební kampaň    a  nedat  svůj  hlas  těm  stranám a  kandidátům,  které(ří) tuto  válečnou  politiku podporují  nebo  s    souhlasí. 

  4. Sjednotit  všechny mírové  síly  a  organizace  a  jejich  mírové aktivity  tak,  aby  protesty  měly  podstatně  vyšší  účinnost.  Od  poslanců  žádat  aby  proti  účasti  naší  země  v  podobných  akcích důrazně  protestovali  na  půdě  poslanecké sněmovny  a  v  senátu.  Dobře  si  pamatovat jaké  stanovisko  ten  který  zástupce lidu  zaujímá. 

  5. Zvýšit  účinnost protiválečné  agitace  a  propagace.  Využít k  tomu  všech  dostupných  zákonných metod  a  levicových informačních  prostředků.  Doporučuji, aby  Haló  noviny protiválečným  informacím  a  článkům  daly  širší  prostor v  Naší  pravdě, kdykoliv  bude  hodnotný protiválečný  článek  napsán. 

  6. Vyzýváme  všechny mírově  orientované  vojenské odborníky  a  vysokoškolské pedagogy,  aby  nestáli stranou  mírového  úsilí  a  bez  ohledu  na  stranickou  příslušnost využili  možnost  publikovat své  protiválečné  přesvědčení v  levicovém  tisku, který  jim  jako  jediný  může  poskytnout  prostor. Tím  zabezpečit  aby  se  pravdivé informace  o  nebezpečí válečné  propagandy  dostaly včas  k  co  největšímu  počtu  občanů,  včetně středoškolských  a  vysokoškolských  studentů, kteří  jsou  touto  lživou  propagandou nejvíce  zasaženi. 

  7. Sjednotit  úsilí  všech  protiválečných  organizací k  přípravě  a  realizaci  rozsáhlých protestů  proti  válce  před  i  v  průběhu podobných  akcí  na  našem  území  a  vzdušném prostoru.     

  8. Své  stanovisko zřetelně  vyjádřit  především ve  volbách,  aby  se  do  zastupitelstev  všech  stupňů  nedostali lidé,  kteří  tuto  republiku  nechají cizími  vojenskými  základnami obsadit.

 

Na  závěr  svých  úvah  chci  všechny mírumilovné  občany  vyzvat, aby  konečně  procitli a  důsledně  se  proti  těmto  záměrům  postavili, protože  brzy  může  být    více  než  pět  minut  po  dvanácté. 

V  Praze  8.  02.  2017.                                                                   Plk.  v.v.  Prof.  Ing.  B.  Svoboda DrSc,

                                                                                                 člen  asociace Vojáci  proti  válce

 

Založeno dne: 05/03/2017 15:42:01