Počet článků v archivu: 9
 
Náš vztah k válkám
Preventivní jaderný úder USA na Čínu a Rusko?

                                Defektní  demokracie, fatální  rizika

Paul  Craig  Roberts

Primadony  liberalismu připravují  jadernou  válku

Kdo si  nás  nenašel poprvé,    ví:  Paula  Craig  Roberte  neodrovná žádný  jarmareční  bubák  (typu  “spojeneckého nevděku”,  o  “neamerických”  intrikách ani  nemluvě).  Za  Reagana  byl  náměstkem  ministra financí    a  šedou  kůrou”reaganomiky”.  V  co  se  ta  kruciáta zvrtla,  ho  netěší. Nadutou  bezradnost,  již  rozsadila  u  koryt,  nešetří ani  v  posledním článku.  Nazval  ho  Dvě  defektní demokracie  ohrožují  život  na  Zemi  (Two  Faux  Democracies  Threaten Life  On  Earth).

Inspirovala  ho  otázka,  již  v  univerzitním Yale  Journal  položil Amitai  Etzioni,  což  je  pro  změnu  superstar americké  sociologie.  Zní  zlověstně:  Kdo posvětil  přípravy  války  s  Čínou? Ten  válečný  plán    píše  tu  Etzioni   “nebyl  zpracován jen  ´pro  případ´” (“aby  byl  po  ruce  za  nepředvídaných  událostí”). Nebyl  dokonce  ani  “zadán,  ba  oponován  žádnou civilní  instancí  Spojených států”.  A  tak  jsme  armádními kruhy  Spojených  států, které  opanoval  neokonzervatismus,  vymkly se  zpod  kontroly a  ohrožují  Ameriku i  okolní  svět,  postaveni  znovu  před  hotovou věc”.

Ví-li to    i  Yale  Journal”   navazuje  Roberts -  pak  to  “jistě    i  Čína”. I  její  “vláda tak  musí  vědět, že  Washington  proti  Číně  plánuje preventivní  jaderný  útok.  Žádný  jiný  druh  války  nemá  z  hlediska  Washingtonu smysl.  ´Supervelmoc´  nebyla jaktěživ  s  to  okupovat  Bagdád a  po  11  letech  války  prohrála  v  Afghánistánu  s  pár  tisíci lehce  vyzbrojených  tálibů.“ Tím  méně  by  si  mohla  troufnout  “jen  na  konvenční válku  proti  Číně”.

I v  dobách,  kdy  “byla  jen  primitivní  zemí  třetího  světa”, si  Čína  uměla  “vynutit  příměří s  vojsky  Spojených států  v  Koreji”. Dnes    však  “druhou  největší ekonomiku  světa  a  bryskně  předhání selhávající  hospodářství  Spojených států,  ničené  vývozem pracovních  míst,  kriminalitou banksterů  a  věrolomností korporací  i  Kongresu”.

Válečný  plán  Pentagonu  pro  Čínu  nese  název  Bitva  ve  vzduchu a  na  moři  (AirSea  Battle).” Honosí  se  “interoperabilitou  vzdušných a  námořních  sil”,  schopnou  “integrovat údery  do  hloubky”, jimiž  “zničí  a  porazí  kapacity nepřítele”.

To se  však  “rovná miliardám  dolarů  dalších zisků  pro  vojensko-bezpečnostní  komplex” -  v  situaci, kdy  to  s  “99  procenty Američanů  jde  od  desíti  k  pěti”.  Víc  než  “jasné je  i  to,  že  tento  absurdní  žargón čínskou  armádu  neporazí”. K  válce  však  vest  může    a  “pokud  se  do   washingtonští  neocons zapletou,  to  jediné, čím  ji  mohou  neprohrát,  jsou  jaderné  zbraně. Radiace  však  bude  přirozeně  zabíjet i  Američany.”

Jaderná  válka  je  součástí washingtonské  agendy. Vzestup  neokonzervativních  nacistů (“neocon  Nazis”)  negoval dohody  o  jaderném odzbrojení,  které  uzavřeli

Reagan a  Gorbačov.  Obrat  k  preventivní jaderné  válce  po  Reaganovi  jako  k  variantě, na  niž  Washington sází  v  prvé  řadě,  popisuje unikátní  a  povýtce pravdivá  kniha  Olivera Stonea  a  Petera Kuznicka  z  roku  2012  Tutlané dějiny  Spojených  států.” (viz  www.stripkyzesveta.cz,  2.  1.  2013).

Za  “studené války  měly  jaderné zbraně  defenzivní  poslání.  Cílem  bylo  předejít  jaderné válce  mezi  Spojenými státy  a  SSSR,  z  nichž  každý  disponoval dostatečným  potenciálem  odvety, garantujícím  ´záruky  vzájemného zničení´  (´mutually  assured destruction´).  Zkratka  MAD,  pod  níž  to  vstoupilo ve  známost,  dávala na  srozuměnou,  že  užití  jaderných zbraní  k  útoku  by  kterékoli z  obou  stran  nepřineslo  žádnou výhodu.”

Kolaps Sovětského  svazu”    a  “koncentrace Číny  na  ekonomiku místo  vojenské  síly”    však  vedly  k  tomu,  že  “Washington  tuto  výhodu  získal. Keir  Lieber  a  Daryl  Press  dokonce  v  oficiózních  Foreign Affairs  píší,  že  ´markantní  oslabení ruského  arzenálu  a  modernizace  čínských jaderných  sil  z  doby  ledové´ vedly  k  situaci, kdy  odveta  na  první  úder  Washingtonu  není  v  silách Ruska  ani  Číny´.”

Jak “AirSea  Battle”,  tak  článek  ve  Foreign  Affairs “daly  Číně  a  Rusku  najevo, že  Washington  proti  oběma  zemím  kalkuluje  s  preventivním  jaderným útokem.  Aby  si  pojistil,  že  Rusko  nebude schopné  odvety,  rozmísťuje Washington  antibalistické  systémy na  jeho  hranicích, čímž  porušuje  dohody mezi  Spojenými  státy  a  SSSR.”

Americká  média” jsou  však  “zkorumpovaným  přívěskem vládního  ministerstva  propagandy”. Veřejnost  Spojených  států  proto  “nemá  tušení,  že  Washington  v  rukou  neocons plánuje  jadernou  válku. Američané  to  netuší o  nic  víc  než  to,  co  řekl  bývalý  prezident Jimmy  Carter,  referovalo se  o  tom  však  jen  v  Německu”   že  “Spojené státy    nemají funkční  demokracii”.

Riziko,  že  “Spojené  státy  jadernou  válku  rozpoutají”,  se  datuje    “od  roku  2002,  kdy  G.  W.  Bush”    “na  naléhání Dicka  Cheneyho  a  neocons”    “podepsal  Nuclear Posture  Review.  Konsternovaný okolní  svět  ho  za  to  odsoudil.  Ruský  prezident  Putin  hned  nato  prohlásil,  že  Rusko  vynaloží jakékoli  prostředky,  aby  si  zachovalo schopnost  jaderné  odvety.” Také  “Čína  vypustila na  oběžnou  dráhu  satelit,  vyzbrojený raketou”.

Primátor  Hirošimy, oběti  gigantického  válečného zločinu  Spojených  států, prohlásil:  ´Smlouva  o  nešíření  jaderných zbraní,  klíčová  mezinárodní dohoda  směřující  k  eliminaci  jaderných zbraní,  je  na  pokraji  zhroucení. Hlavní  příčinou  je  jaderná  politika Spojených  států,  otevřeně deklarující  možnost  prvního, preventivního  jaderného  úderu  a  pobízející k  vývoji  miniaturních náloží  a  jiných tzv.  ´použitelných  jaderných zbraní´.”  Právě  ta  se  “k  jaderným  zbraním modlí  jako  k  pánubohu”

Jsou to  “Izrael  a  Spojené  státy”, koho    svět  za  “dvě  největší  hrozby míru  a  životu na  Zemi”.  Dokládá to  i  bezpočet průzkumů  veřejného  mínění. Jsou  to  však  “přesto  tyto  dvě  zločinné vlády”,  kdo  si  donekonečna  “nárokuje punc  ´famózních  demokracií světa´”.  Ani  jedna  z  nich  přitom  “neakceptuje podřízenost  svých  kroků  normám  mezinárodního práva,  lidských  práv,  ženevských  konvencí i  své  vlastní legislativy.  Spojené  státy  a  Izrael jsou  darebácké  státy“ (“rogue  states”).

Války  po  II.  světové  válce  mají  původ  ve  Washingtonu a  Izraeli. Imperiální  expanzionistické  ambice žádná  jiná  země  nemá.  Čínská vláda  neanektovala  Tchajwan, což  by  Čína,  pokud  by  chtěla,  mohla. Ruská  vláda  neokupovala někdejší  konstitutivní  součástí Ruska  typu  Gruzie, která,  když  ji  Washington  vyprovokoval k  útoku,  s  ruskou  armádou prohrála  obratem.  Putin mohl  gruzínskou  loutku Washingtonu  pověsit  a začlenit  Gruzii zpátky  do  Ruska, jejž  bylo  po  staletí  součástí a  do  nějž  podle  názoru mnohých  patří.”

Za  uplynulých  68  let  vzešla většina  vojenských  agresí ze  Spojených  států  a  Izraele.  Tito  dva  původci  válek  se  však  ještě  pitvoří jako  oběti  agrese.” Má-li  kdo  “jaderný arzenál,  který  je  nelegální”    a  “odmítá se  podřídit  mezinárodní kontrole”    “je  to  Izrael”. To  “Washington  sepsal válečný  plán,  kalkulující s  prvním  jaderným úderem”.

Má-li  svět  “tyto  dva  darebácké  státy” za  “přímé  nebezpečí pro  život  na  Zemi”,  “má  pravdu”.

zdroj:paul-craig-roberts-defektni-demokracie-fatalni-rizika

 

Založeno dne: 16/11/2013 20:27:52